Česká televize z prvomájového Brna: Václav Havel se chtěl porvat s Vandasem
František KostlánReportáž České televize z Prvního máje v Brně překvapila svou neprofesionalitou a tendenčností. V touze získat co nejvíce diváků referovala ČT tak, že to působilo, jako by její reportéři ten den v Brně ani nebyli.
Česká televize to v dnešním světě nemá jednoduché. Společenská atmosféra a tlaky, mnohdy jdoucí proti sobě, se podepisují i na jejím zpravodajství. Zachovat snahu o objektivitu a profesně-etickou stránku věci musí být někdy opravdu těžké. To se týká především vysílání zpravodajského kanálu ČT24. Přesto je dobré vědět, že v České televizi se dějí věci, které napovídají, že zmíněné tlaky její veřejnoprávní funkci již potlačily.
Možná i kvůli oněm tlakům zde můžeme často sledovat skvělou organizační a technickou práci skloubenou s povrchností a neschopností dát věci do souvislosti. Jedním z mnoha příkladů jsou některé výborně připravené diskusní pořady s debatéry z celého světa či napříč společností, z nichž se však nic podstatného nedozvíme, protože dramaturgie ani neměla tu potřebu dobrat se hlubšího poznání, o podrobném a objektivním informování ani nemluvě. Při všech těch tlacích je přeci jen bezpečnější vše rozpliznout do ztracena a podstatě věci se vyhnout. Co kdyby zase volal někdo z Hradu či ze stranického sídla a rozčiloval se, že?
Zkrátka, na dobré televizní zpravodajství jsou třeba lidé, kteří mají vedle profesního umu a etiky i jistou dávku odvahy překonávat již zmíněné protichůdné tlaky a podobné překážky. V dnešním světě může po eticko-profesní stránce uspět evidentně pouze člověk, který je odvážný a sebevědomý, který se nebojí o své místo, o to více mu však jde o věc.
Na prvním místě se to pochopitelně týká generálního ředitele: každý z nich se ovšem dostal do čela televize veřejné služby jen díky politikům, kteří jsou zároveň hlavními producenty zmíněných tlaků na televizní zpravodajství. Po listopadu se našel zatím jediný generální ředitel, který měl dost odvahy, aby řekl politikům, že na jejich představy o televizním zpravodajství nebude brát ohled, a tím byl Ivo Mathé. Věděl, co jej čeká, přesto ze svých pozic neustoupil. Tehdejší televizní rada jej za tuto zpupnost potrestala a novým generálním ředitelem raději zvolila nezkušeného mladíčka. Tím nastartovala velký mediálně-politický propadák, který vyvrcholil televizní krizí a stovkami tisíc lidí v ulicích.
Česká televize se z toho nevzpamatovala dodnes. A netýká se to jen jejího generálního ředitele, ale všech, i některých jinak vynikajících novinářů, kteří se po příchodu do tohoto veřejnoprávního média nechali sešrotovat všeobecnou obavou z kvalitního a nestranného informování občanů, protože to může mít i osobní důsledky. Vedle šéfa zpravodajství, některých editorů a redaktorů se to týká i některých moderátorů, v čele s Václavem Moravcem. Někdy z nich mám pocit, že jsou těmi tlaky, vedením televize či bezprostředními nadřízenými a dramaturgií přímo naprogramováni na tu méně odvážnou a méně profesně-etickou stránku věci. Mnohdy někoho nenechají ani odpovědět na otázku, kterou před chvílí sami položili. A když někdo hovoří déle než deset patnáct vteřin, tak jej netrpělivě přeruší, bez ohledu na to, jestli onen host říká něco smysluplného či nikoli. Jindy naopak nechají politika opakovat třikrát čtyřikrát stranickou reklamu, kvůli níž přišel do studia, namísto toho, aby mu skočili do řeči a donutili jej hovořit k podstatě věci. (To se moderátorům bohužel daří jenom občas, nikoli vždy, kdy je to namístě, abych byl přesný.)
Nejtragičtější úloha moderátorů v tomto směru nastává v kontaktních pořadech, když nechají po telefonu či jinak hovořit někoho, kdo v tu chvíli rasisticky blábolí nebo když citují otázku z e-mailu, facebooku či twiteru, která je evidentně xenofobní a nenávistná vůči některé ze společenských menšin. Jako by tito moderátoři nebyli orientováni v problematice a zákonodárství nebo neměli dostatek odhodlání plnit etická kritéria svého povolání, jako by před svým řemeslem dávali přednost populismu a povrchnosti, protože to prý přináší vyšší sledovanost.
Liberální pravice - a obvzláště ta po našem neoliberální - zůstává v krizových momentech mnohdy na jedno oko slepá.
na DR (ale bohužel teď přesně nevím kde) jsem se dočetl, že tam účast ČSSD nebyla pořadateli vítána - obava z politizace, tuším...Je to pravda? Jinak pochopitelně máte pravduv jednom: v tomto případě je pravo-levá schemtizace zbytečná. To nic nemění na faktu, že i z tohoto mikropříspěvku čiší Vaše autentická nenávist k sociálním demokratům a odborářům. Ukazkový kultury nepolitické politiky.
PS
PS: Pokud vím, hovoří O. Liška poslední dobou o Zelených jako o levo-středové straně - aby jste ve své averzi vůči levici nebyl nakonec svojí stranou zklamán! Onen jediný - správný - vyrovnaný - nehybný - mravný - politický střed by se mohl rázem stát kůlem v plotu.
k levici a k sociální dmeokracii necítím žádnou emoci, ani negativní ani pozitivní (právě tak jako k pravici a pravicovým stranám). K sociální demokracii jsem velmi kritický, stejně jako ke všem ostatním stranám, protože si to prostě a jednoduše zaslouží. A protože bez kritického rozumu nelze hovořit o demokracii.
Pouze servilní, ideologicky uvažující užiteční idioti hovoří o druhých, kteří používají kritický rozum, jako o někom předpojatém. Nedovedou si ptotiž představit, že někdo může kritizovat jejich poloboha či jejich vysněný recept na spásu světa, aniž by přitom kritizované nenáviděl nebo neměl rád. Podle sebe soudí druhé - proto druhým přisuzují i svůj způsob uvažování, včetně nenávisti k odlišným názorům.
Na tomto serveru sleduji tento jev u příznivců levice, stejně jako třeba na idnes.cz u příznivců pravice. Příznivci obou stran a příslušných ideologií si mohou podat ruku - jsou v zásadě stejní. I když každý z nich hlásá zdánlivě jinou ideologii (a to "zdánlivě" myslím vážně), je kdykoli ochoten upálit na hranici kohokoli, kdo se odvažuje vidět svět jinak než oni.
Jelikož jsem si toho všeho vědom, těžko mě poštěkávání těchto idelodických dogmatiků, loajálních k vůdcům, nikoli k principům, může nějak vadit či překážet. Poměrně často mne však pobaví. Děkuji Vám.
:-)
Na tomto serveru ovšem člověk nesmí říci nic, co by mohlo pobouřit stranicky a ideologicky uvažující poddané jeho veličenstva - tím je ten, koho si socdemáci momentálně postavili na stůl coby zlaté tele. Jednou to byl Gross, podruhé někdo jiný - jako jediný autentický sociální demokrat mi z toho ovšem vypadl pouze pan Špidla.
A hlavně - odložit tu sklenku a kounout se, co venku :-).
to je pěkné. Necítíte nenávist, ale neváháte mě označit (samozřejmě nepřímo - jak jinak) za servilního idiota. Nu což - co nadělám. Pokud jste někdy byť jen zavadil o nějaký můj text, pak by jste věděl, že lidi na pravicové a levicové nedělím. Mám řadu přátel mezi "pravičáky". Dokonce jsem o tom na DR i psal. A co se týče levice - vždy jsem měl vůči některým jejím podobám výhrady. Ty jsou dané jak mým náboženským zázemím, tak silně akcentovaným liberalismem. K ČSSD mám také řadu výhrad a opět jsem je mnohokrát artikuloval - i mě vadí její kmotři, pragmatici, rasisiti v lokální politice a betonáři. Problém ale vidím jinde - položil jsem Vám jednoduchou otázku - byla či nebyla přítomnost sociálních demokratů (tedy významných představitelů této strany) organizátory vítána nebo nebyla? Pokud by byli přítomni - nebyla by jejich účast vnímána jako politická strategie? Místo odpovědi jste mi to po zásluze nandal. Což je ostatně Vaše právo.
Nicméně Vaše neutralita na mě dojem stále nedělá. Nic takového totiž neexistuje. Jediné, co z toho čiší je morální nadřazenost a morální kýč. Střed je vždy pohyblivá veličina - psát, že všichni nalevo i napravo jsou stejní (stejně hrozní), z čehož má apriori vyplívat, že ti ve středu mezi nimi jsou ti jediní "správní " - to je velikášká iluze.
S pozdravem
Váš idiot
.
Na kritický rozum nemáte monopol. Lze ho mít a nestrkat hlavu do písku. Lze se jasně postavit na stranu svobody, rovnosti a solidarity, nebo nastranu autority, hierarchie a boje. Je možno být kritický a být humanistou. Přiklonit se k reálnému politickému programu rozhodně neznamená být lokajem stranických sekretariátu. Jen to znamená mužně stát za svým přesvědčením a být solidární s těmi, kterým o něco jde. Stát moralizátorsky nad politikou je povznesenost a pýcha.