Dobrý den pane Pehe,

Díky za výstižný článek! Velice jste mě pobavil:-)

Petr Štastný

je vlastní většině české pravice a značné části levice. Nevidím potenciál vzepření se mazané činnosti bulváru. Nevidím v současnosti možnost inicializace touhy voličů po demokratickém smýšlení. Něco takového hapruje i zde na DR. Doufám v transformaci ''demokratičnosti'' na 'demokratičnost'. Když změna dobře dopadne - pomyslel jsem si.

Braňme demokracii především proti intoleranci, braňme názorovou mnohost a košatost, jelikož jedině v mnohosti a vyslyšení všech segmentů je možný alespoň určitý základ společenského konsensu, tedy liberální demokracie. Demokracii je nutné bránit proti všem, kteří hlásají nenávist či násilí proti konkrétním segmentům společnosti. To je ta hrana. Já nevím, ale zdá se mi za hranou spíše to lůzovité nahánění

Pro obvyklé politické smýšlení v ČR je zřejmě charakteristický způsob odpovídání: ROZDĚLOVÁNÍM na nesmiřitelné názorové proudy demarkační čárou jak mezi aktéry přímými tak mezi přihlížejícími (voliči). V jiných případech soužití dvou vyrovnaných jednotek se ona demarkační čára vymezuje například… rozvodem… je však vždy víc bolestivé dělit vládu, potažmo stát… Nejde-li však pravici o dělení státu ani o zhoršení svých vyjednávacích pozic v její (jednou) očekávatelné parlamentní opozici, ukazuje zcela jasně vším tím mobilizováním a štvaním, za koho má své voliče a jaké je především chce mít. Kterého velitele je to odkaz asi není těžké uhádnout.

K ubírání (J. Pehem často popisovaného) politického „stylu“ (za některé mé eufemismy by měly husy kopat), se hodí citovat ze sociologické České elity po 15letech transformace (63):
„..Taková artikulace společenských strategií (odhalující základní celonárodní problémy a nárysy jejich možných řešení) vytvoří lepší podmínky pro racionálnější rozhodování voličů a současně neodbytně položí i otázku žádoucnosti kompromisů v zájmu společnosti jako celku .. a může být i krokem k tolik žádoucí konsenzualizaci..
Pokud ovšem se budou polit. subjekty v předvolebním období i v povolebních jednáních a rovněž i ve vzdálenější budoucnosti uchylovat spíše ke střetům typu nulové tolerance .. a položí důraz spíše na skandalizaci odpůrců, než na řešení věcných problémů, dojde k dalšímu prohlubování fragmentarizace až příkrého dělení elity, jež ve svých důsledcích vystaví osudy země a jejího obyvatelstva spíše iracionálním náhodám a konfliktům než možnosti zodpovědného demokratické rozhodování o budoucnosti.“
Díky za článek i závan z Norska.

Hlavním rysem politiky kapitalismu všech druhů a barev je pojímání jakéhokoliv kolektivismus, od sociáldemokratismu po komunismus, za absolutní a nepřijatelné zlo. Dokud údajný „demokratický kapitalismus“ nenajde možnost soužití s komunismem, bude pořád jeho nesmiřitelným nepřítelem na život a na smrt. A svět se bude dokonce potácet na pokraji zániku lidstva.

pane SH - souhlasím že to optika černé a bílé je špatná a že není jedno, kterou formu sounáležitosti zvolíme. Korporativismus, etatismus, syndikalistický či komunitní přístup....
Nacionální socialismus a demokratický socialismus je sakra rozdíl. S komunismem je to složitější, protože jde zatím jen o velmi obecnou hypotézu, která nebyla nikde ověřena. Vezmu-li to jako demokraticky ověřované směřování, tak jistě nejde o monstrum.
Tedy když neberu extrém tzv. válečný komunismus nebo různé ty
pozdější malformace pokusu prakticky realizovat autoritářsky tyto hypotézy. Ono to absolutní zlo je vůbec tak dobré leda pro sekty - to ale platí i pro některé formy antikapitalismu.

- to je i Chicagská škola, jak přesvědčivě ukazuje Naomi Klein (Šoková doktrina). Ve svém zarytém antihumanismu (panské pohrdání lidmi) si s nacionálními socialisty nezadá.

Chicagská škola je prostě určitá myšlenková škola o které lze diskutovat či s ní polemizovat - to z ní ještě sektu nedělá, ale někteří její zapálení fandové by znaky sekty asi splňovali