„Kdybychom vyhráli volby s výrazným náskokem, je pro nás možná varianta menšinové vlády. Podpora KSČM je jednou z variant, kolice s nimi není naším cílem. Čekají nás další kola diskusí, jak nově definovat vztah ke komunistické straně. Já zastávám názor, že první krok nemůže udělat ČSSD. Komunistická strana bez reforem a beze změn nemůže být přizvána k vládní zodpovědnosti," řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Na vrcholu pyramidy systémů mezilidského soužití je hraniční periferní model mezi komunismem a soft kapitalismem. Jedno bez druhého není možné. To je má základní teze ze země s nejvyšší kvalitou života na světě.

I proto jsem tak nesmírně svobodný, že se až rozpadám na atomy, když si to všechno uvědomím. Ráj pouze pro někoho ale neexistuje, je-li člověk ráje hoden, sám v něm zůstat nechce. Proto nikdy nepřestanu vidět a cítit jiné modely mezilidského soužití, proto si přeji změnu politiky v neoliberální, do pasti nihilismu chycené EU.

Změnu potřebuje i Česká republika. Nemluvím o zapomenutí křivd, ale o budoucnosti. Už toho úpění bylo dost. Cítím úplně jiný vzduch, svobodný, a to máme komunisty v norské vládě. Bojím se jediného, zákazů, zákazů demokracie pod rouškou ideologických předpojatostí. Svoboda je jednou pro všechny, nebo není pro nikoho. Kdo respektuje demokratické volby, základní společenskou smlouvu, liberální pluralitní košatou společnost mnohosti, kdo nevede třídní boj, ale programový, má právo spolupodílet se na vládě či její toleranci.

Házet komunisty do stejného pytle s neonacisty, kteří jasně artikulují nenávist ke konkrétním segmentům společnosti, je naprosto neakceptovatelné. Nebude-li za české komunisty mluvit paní poslankyně Marta Semelová, která parazituje na drobcích od velkých pražských koalic, přitom odvádí své věrné pomodlit se k hrobu Klementa Gottwalda narozeného v roce 1896, nevidím komunisty jako hrozbu pro občanskou společnost 21. století.

Michal Hašek naopak mluví o zabíjení a perzekucích sociální demokratů po roce 1948 a nesouhlasí ani s menšinovou vládou ČSSD. Domnívám se, že Michal Hašek potřebuje trochu méně upjatosti. Trochu se provětrat třeba na levicovém skandinávském vzduchu. Velmi rád mu zde vysvětlím, jak důležitou funkci ve svobodné společnosti představuje krajní levice. Michal Hašek je téměř stejně starý jako já. Co si pamatuje z toho pseudokomunismu v Československu, jsou maximálně rudé trenky na tělocviku a vitacit pod lavicí.

Bude dobré, když se zeptá svých podporovatelů v předsednictvu ČSSD na jejich zkušenost z komunistické strany v reálném ne socialismu, tím méně komunismu, ale v reálném veksláckém, korupčním, defraudačním režimu, který panoval před rokem 1989 a vesele prošel přebarvením na modro naprosto nezměněn a následky neseme dodnes v podobě spekulativního lichvářského mafiánského kapitalismu střední a východní Evropy.

Pravdou je, že tranzice ke svobodné tolerantní společnosti ještě neproběhla, revoluce se nekonala či byla ukradená, jenom oligarchie nomenklaturních kádrů převlékla tuzexové kabátky a vyměnila rudou za modrou. Kdyby šlo o levicový režim, je na tom ČR jako Norsko. To není o penězích, jak se naivně domnívá většina české populace, ale o svobodě myšlení a žití, o toleranci a respektu, o humanitě ve společnosti.

Vláda České republiky kráčí ale opačným směrem a vede dál svůj bolševizační třídní boj proti konkrétním segmentům společnosti, vytváří kličky a zákony, jak přenést důsledky krize systému na zaměstnance, rodiny s dětmi, penzisty a naopak ještě více ulevit podnikatelskému sektoru. Že podnikatel nebude mít zákazníky, nebude zájem o jeho služby, když se zaměstnancům ještě více utáhnou opasky, klesne razantně kupní síla širokých segmentů společnosti, to už vládu nezajímá. Je to důkaz naprosté ztráty soudnosti, důkaz nezměrné prolobbovanosti, ztráta celistvého společenského vhledu a empatie, tedy pokus o třídní kastování a bolševizaci. Jestli tedy na někoho platí Bohumínské usnesení, znám osobně hned tři horké kandidáty, tedy strany současné vládní koalice.

Proto jasně stojím za Bohuslavem Sobotkou, tedy za svobodnou společností, za demokracií, za změnou, změnou myšlení v otevřenosti k občanské společnosti, ne za kastovním plebejským modelem společenského uspořádání.