Jakkoliv , a to dost důrazně, bylo ze Stanoviska historiků dostatečně jasně deklarováno, že návrh zákona má řadu vad, nedostatků a nemálo problémových skutečností, přesto se vláda zcela arogantně postavila na stranu autorů, aniž by, vzhledem k výše uvedeným (ze strany historiků) faktům, alespoň naznačila potřebnou zdrženlivost před podporou tohoto zákona. To jen dokazuje neodpovědný přístup k tak závažným rozhodnutím, které by následně ze zákona vyplynuly.
A nejen to, ale ukazuje to, jak je současná pravicová vláda závislá na amorálním chápání událostí v inkriminované době z pohnutek nikoliv lidských a spravedlivých, ale z pohnutek ryze politických, které mohou některým z pravicových politiků, event. jejich příbuzným a známým přinést jisté výhody nejen v nějakém uznání, ale především výhody , jak jinak, finanční.
Vláda tak zcela jednoznačně straní těmto budoucím, či předpokládaným požitkářům, neboť jsou si vědomi, že mnozí z řady kandidátů na označení či uznání jako odbojový se prezentují z řad dnes dobře zapsaných a situovyných podnikatelů a jiných kmotrů-byznysmenů, tzn. buďto přímých členů ODS, TOP 09 nebo jejich sympatizantů. Odpovědnost za morální újmy těm, kteří v důsledku nedostatků a problémů, které návrh zákona obnáší a přesto jej nejsou s to odmítnout, mohou na takové ocěnění doplatit, jim zřejmě vůbec nepřijde důležité. Hlavně že se zavděčí lidem, se kterými je pojí jediné: vyniknout, být uznávaným a ještě z toho mít finanční či jiný osobní prospěch. Může se totiž stát, že takové ocenění může být ze zákona i přenosné, tj. na další členy rodiny a potomky s výhodami včetně. Zcela a v plném rozsahu se ztotožňuji s panem J. Dienstbírem s názory v jeho proslovu, který pronesl na půdě Parlamentu ČR.

Paní Lenka Procházková pokládá velmi kontroverzní otázku. Mám pro to své důvody. Kromě ní, až na málo vyjímek, nikoho z mladých nezajímá, co jsme dělali a v co jsme věřili, když nám bylo dvacet. To je tragédie.Je (mladé, dvacetileté) nezajímá nic jiného, než starost o vlastní maximální vyžití, problémy a nedostatky neřeší a pokud ano, tak zcela neadekvátně, jak by to řešili starší či staří lidé. Budoucnost je pro ně nezajímavá, žijí pro dnešek, maximálně s vizí do jednoho týden.
Já jsem ve dvaceti byl ve v.z.s., tedy "na vojně", o rok později jsem jako brigádník fáral na šachtě J. Fučíka v Ostravě-Radvanicích a věřil jsem, že když si slušně vydělám, budu si slušně (na tu dobu) žít. To se mi splnilo, po 1,5 roce práce na šachtě jsem si koupil motocykl, začal hrát v jazzové kapele a jako mladý svobodný jsem si užíval s vědomím, že si musím najít holku, oženit se, založit rodinu a pro ni žít. Dnes se mladí do ženitby, pokud nemusí, nehrnou, užívají si a když už se žení nebo vdávají, tak mnohem později, než my dříve. Dokonce se někteří ani nežení či nevdávají a žijí "na psí knížku". Nu což, je jiná doba, jestli je to dobře nebo ne, se ukáže za několik desítek let.
Jakou bych jim dal radu? Jak jsem již zmínil, problém je, aby mne někdo vůbec poslouchal. On mne totiž nechce poslouchat ani můj mladší syn (24), prý jsem ze staré školy. Takže rada by byla asi tato: Nepodceňujte ani práci ani život starších, a rodičů zvlášť. Nebýt jich, nebylo by to, co je dnes, A je jedno, zda je to dobré nebo špatné, rodiče totiž za vše nemohou, ale jednou vás mají, vychovali vás a za to jim buďte vděčni. Je-li rodina, nikdo si toho až tak nepovažuje, ale když se o rodinu přijde, je to katastrofa. Ale to se musí prožít, jinak o tom zase !"en kecáme". Jinými slovy: "Dobrá rada nad zlato"!

našich současných politiků je, že vždy mluví v množném čísle, přičemž nikdy nespecifikují konkrétní osoby nebo prostředí, které mají na mysli. Například Kalousek, mluví-l o zadlužení státu, vždy mluví jako my, tedy občané jsme způsobili tento stav, místo aby řekl, že jsme to způsobili my, politická garnitura v tu a tu dobu a pod. , kteří jsme udělali to a to špatně a v důsledku toho...
Stejně tak to činí Havel když říká, že „Pýcha kohosi, kdo je samotnou logikou svého bohatství veden k tomu, aby přestal ctít dílo přírody i našich předků, aby je přestal ctít z principu a ctil je nanejvýš jako další možný zdroj zisku,“ jako by nebylo možné blíže specifikovat, ba dokonce jmenovat, koho tím má na mysli (je či bylo by to pro něj těžké v této souvislosti někoho jmenovat, když zve lidi, kteří jsou jedněni z těch, kteří na stavu věci mají svůj podíl - Bakala).
Jistě, lidé mají svůj podíl na takovém stavu, ale už se jaksi neříká, že lidé všeobecně jsou pod vlivem několika desítek zainteresovaných osobností nebo subjektů, kteří vytváří podmínky lidem a ti je akceptují. Také nic jiného jim nezbývá.
Z toho vyplývá, že Havel mluví všeobecně, ohání se jakýmisi slovními obraty v duchu až básnickém, aniž by jasně a konkrétně řekl, kde a v čem je celá podstata problému. Říká mnoho, abychom z toho moc nepochopili, což si myslím je typická havlovština: Mluvit vzletně a okázale ale tak, aby tím nikoho nepoškodil, jen konstatoval, že je to tak či onak bez přímých poukazů na konkrétní příčinu.
Noc nového pod sluncem, je to Havel.

k tomu, co se emocionálně ozývá již řadu let: KSČM je následovnicí bývalé KSČ, která svými nedemokratickými praktikami potlačovala práva a svobody občanů atd., pak jen nechápu, proč se od těchto pohledů a hodnocení nemůžeme oprostit stejně, jako jsme se oprostili od faktů, že Německo bylo fašistické, vyvolalo II.SV, usmrtilo miliony lidí, způsobili nevyčíslitelné škody atd. Na Německé hříchy jsme uměli najít odpouštění, protože byl pro nás, spolu s ostatními státy, nepostradatelný ekonomický partner a přes mnohé nesouhlasy a výhrady bylo dosaženo nejen odpuštění, ale i usmíření a došlo knavázání ekonomických, politických a jiných vztahů. Dnes, pokud bychom tak neučinili, tak jsme bezvýznamná nula pr celý svět. To, že slavíme úspěch se Škodovou po celém světě, můžeme děkovat právě Německu
Takže na hříchy máme dvojí metr. Není mi jasné, zda zlo vyvolané Němci (II.SV) bylo větší či menší, než zlo spáchané komunisty. Zatímco následky po II.SV byly celoevropské (ne-li celosvětové), pak následky vlády komunistů byly jen domácí. Nechci zločiny ospravedlňovat, ale srovnávat je se zločiny spáchané fašistickým Německem je absurdní . Zatímco se s Německými přáteli (i nadále zůstávají pro nás cizinci) umíme domluvit a poklapat se na rameno, ne-li si padnout do náruče, s vlastními lidmi, oproštěnými od zlých činů svých předchůdců odmítáme nejen spolupracovat, ale i nadále je zatracovat. Kde je spravedlivé posuzování zla, kdy najdeme odvahu, udělat silnou čáru a být nad věcí stejně, jak jsme to dokázali s Německem? Ta umíněnost v nepřijatelnosti současné KSČM za relevantníhbo partnera mi připadá jako vztek malého dítěte, kterému je odepřena hračka. Jak dlouho ještě se budeme takto masírovat v přesvědčení, že KSČM je zločinecká organizace a jak to chce Štětina, zakázat ji? Jak nebo čím je možno přesvědčit, že s Německem to bylo jinak a proto jsme dovedli odpustit a prominout?Trochu rozumu do hrsti by to chtělo, protože tato umíněnost nikam nevede a pokud ano, tak jen k naší škodě do pekel.

Nemohu jinak, než podpořit toto prohlášení a výzvu. Chci touto cestou vyzvat všechny, kteří popisovanou situaci v Anglii vidí stejně u nás doma, aby se zapojili do akcí, které napomohou zabránit i naší koaliční vládě realizovat kroky, které jsou namířeny proti občanům, které mají ještě více zhoršit jejich životní podmínky, sjednotit úsilí, podpořit organizátory britského prohlášení a výzvy a zapojit se do organizování podobných kroků, jaké hodlají realizovat britští občané vůči jejich vládě.
OVČANÉ - spojte se! V jednotě je síla, ve které je i šance na úspěch!