Masarykův zápas proti antisemitismu v dobovém tisku zdokumentoval v Masarykově ústavu Jan Patočka a přednesl na to téma přednášku v Akademické Ymce v roce 1950. Studie vyšla po revoluci v Olomouci, ve Votobii. Slyšel jsem (nemám to ověřeno, ale zajimalo by mě, zda je to pravda), že v roce 1968 se k vraždě Anežky Hrůzové před smrtí přiznal její bratr, prý to bylo kvůli dědictví. Je to snad publikováno v Hrabalových Morytátech a Legendách - tam by se to dalo ověřit. Myslím, že by stálo za to toto prozkoumat, aby se když ne ukončilo, tak alespoň zkomplikovalo rejdění nových rasistů a antisemitů v této věci.

Promiňte, ale typ tého argumentace, že se přiznal nebo nepřiznal bratr, je myslím k ničemu. Vždyť přeci vůbec nejde o fakt samotné "rituální vraždy",- stejně jako se síla antisemitismu nedá změřit podle role (ekonom., polit. ...) židů ve společnosti, nejde ani o racionální diskuzi a fakta, ale o symbol židovství v určitém typu identifikačního příběhu, či chcete-li diskursu. S tímto symbolem se prostě nevede diskuze o jeho skutečném, racionálním základu. Můžem se snažit jej pochopit a především se snažit likvidovat sociální důvody jeho moci. Ostatní je spíše ztráta času.

Ztrátou času a až kontraprodutivním počinem je také článek paní Tydlitátové. Co spojuje Klause s pisatelem citovaných výroků? Antisemitismus? To je přeci nesmysl, který lze tak snadno shodit ze stolu. Jistě je spojuje blbství, idiocie, ale ne antisemitismus. Mají-li něco společného, pak to chce argumentovat - je to etnický nacionalismus, autoritativní přístup k politice, odpor k všeobecným lidským právům, k rovnosti? Antisemitismus jen svádí pozornost z mnohem důležitějších a principiálnějších problémů. Upozorňování na tu všudypřítomnou roli antisemitismu v české společnosti je donekonečna opakovaný rituál svého druhu. Jestliže chceme dokázat, že česká společnost je antisemitská je proto skutečně "skvělý" pramen text českých fašistů či neonacistů, zcela okrajových a spíše bizardních skupin. Ano ti jsou jistě nebezpeční a mohou s některými svými tématy oslovovat širší publikum, antisemitismus sem ale myslím nepatří. Jsou nebezpeční kvůli kultu násilí, násilným jednáním vůči "nepřátelům české společnosti" , tedy tím, čím naopak oslovit mohou - anticigánismus, téma národní suverenity, jasně definovaná identita, "rozhodnost" v politice, atp.

(ps. Hilsner by jistě nebyl odsouzen za "rituální vraždu", už proto, že nic takového rakouský právní systém prostě neznal.)

Myslím, že je velice důležité brát v úvahu cokoliv, co pomůže s osvětlením historické události, co pomůže pravdě hovořit. Bez ohledu na momentální kvantitativní poměr naslouchajících i ne-naslouchajících.

Ano, je dost lidí, kteří by o L.Hilsnerovi neřekli "Nevinen", ani kdyby byli očitými svědky, že zločin spáchal někdo jiný. O podporu mnoha z nich se Klaus opírá a vůbec mu není proti mysli, že je tak populární právě v těchto kruzích. Jestli se vejde do té či oné definice antisemitismu je v tomto ohledu druhořadé. Závažné je, že ve své veřejné podpoře jednomu z (krom jiného) antisemitů naprosto přeznačuje jedno z našich historických mement. Přeznačuje na rovině věcné (hrozba šibenice vs. neusednutí na vysoký úřednický post). Přeznačuje i na rovině mezilidské. Místo L. Hilsnera,oběti staletí tradovaných antisemitských pověr zaujímá antisemita Bátora. Místo obhájce - Masaryka zaujímá Klaus, který se Masartykovou bustou v pozadí sice dekoruje při novoročním projevu, po zbytek roku ale udržuje vřelé kontakty s lidmi, pro které je Masarykovo jméno sprostým slovem a kterým zrovna antisemitismus vůbec není proti mysli, nevyjímaje šíření desinterpretací Talmudu, které mají podpořit teorie o "židovské nadvládě" nebo bezcennosti života ne-židů.

I kdyby toho všeho nebylo:
Každá oběť zločinu si zaslouží pravdu. I když "už je to dávno" Zaslouží si ji Anežka Hrůzová. Zaslouží si ji Leopold Hilsner.
Zaslouží si ji Anička J. Zaslouží si ji Patrik i Natálie. Zaslouží si ji všichni takoví před nimi i po nich.
Nikdo z nich si naopak nezaslouží být fánglí, předmětem kterým se podle potřeby mává a pak se odloží až do příští potřeby.
Pokud spekulace o jejich osudu mají sloužit dalšímu šíření předsudku, nenávisti - dlužíme vysvětlení stejnou měrou jim i sobě.

A malá poznámka z praxe. V lidovém myšlení přežívá mnoho prvků antisemitismu, někdy vědomého, někdy nevědomého. Člověk, kterého se to "netýká", to nemusí vidět jako něco důležitého. Pro ty, kterých se to "týká" to však může být velmi bolavé. Nemluvě o přítomnosti latentní "rozbušky" pro horší věci.
Ondřej

Dovolím si připomenout, že některé skupiny oživují tradiční formu antisemitismu, tedy antijudaismus. A četné další skupiny podobné politické orientace přešly na jeho novou formu, a sice antiislamismus. Vše semitské je nadále podezřelé. Obě semitská náboženství jsou prý v rozporu s našimi dobrými zvyky. "Naše" v jednom případě "árijská" ve druhém případě "moderní západní" civilizace je prý ohrožena. Jedni i druzí hájí údajné evropské tradiční hodnoty.

Jeden rozdíl mezi antijudaistickým a antiislámským antisemitismem je důležitý. Židé byli menšinou nejen v evropských zemích, ale i globálně. Muslimové jsou větší či menší menšinou v evropských zemích, ale celosvetově je jich zhruba tisíckrát víc než Židů, takže aktivity současných antiislámských antisemitů nekončí vyhlazovacími akcemi jako byla Srebrenica 1995, ale skončily by globální válkou.

Zkusme si vzpomenout na skutečné evropské hodnoty, především na toleranci a dialog, možná na multukulturalismus, který nesmíme nechat prohlásit za mrtvý, a pokud přece ano, měli bychom ho nahradit něčím lepším, např. tak řečeným interkulturalismem.