Několik příjemných dní strávených v jarní Vídni člověka povznese na těle i na duchu. Při toulkách městem jsem se znovu a znovu přesvědčoval o společných kulturních a historických kořenech a lahodný řízek ve schwarzenberské pivnici tento dojem pouze umocnil.

Podobný výlet by měli podniknout i pražští radní. Viděli by, jak mají vypadat čisté chodníky a jak funguje moderní městská hromadná doprava včetně víkendového nočního metra. Inspiraci by získali též běžní Pražané. Například od vídeňských seniorů, kterým nečiní problém ujít pár set metrů ke speciálním kontejnerům a do nich vytřídit odpad.

Čerstvý poradce ministra školství Bátora a jeho fanklub (včetně někdejších spolukandidátů za Národní stranu nebo hradního tria Klaus-Hájek-Jakl) by zase mohli studovat zdařilou integraci Turků a dalších vyznavačů islámu do rakouské společnosti. Vstřícností a ochotou, přinejmenším v oblasti služeb, vynikají nad domorodci.

Přesto mi jeden úkaz připomněl domovinu dokonale. V schönbrunnských zahradách mají neobyčejně čiperné veverky. Jsou všude, rády se ukazují a předvádějí roztodivné kejkle. Když od vás vyloudí oříšek, běží jej bleskurychle zahrabat k nejbližšímu stromu a už jsou zase zpátky a opět házejí smutné, žádostivé oči.

Máme v našich luzích a hájích politickou stranu, jíž se také přezdívá veverky. Herecké výkony a lákavé sliby jí zajistily angažmá na prknech zvaných Parlament. Kdeže ale loňské sliby a grimasy jsou. Například progresivní zdanění, sociálně citlivá penzijní reforma, vypořádání se s církvemi, které ekonomicky nepoškodí města a obce, střízlivé nakládání s poslaneckou imunitou. To vše skončilo zahrabáno v podzimním listí. Zůstala jen ta dojímavá očka. K nim přibylo klanění se před koaličním oltářem a pár dinosauřích zlozvyků (policejním ředitelem bude „náš člověk“, odvolání pražského vrchního státního zástupce nechť projedná koalice apod.).

Kamarád tvrdí, že veverka je jen myš v lepším kabátě. Ale nemějme na faunu přehnané nároky. Podstatné je, aby se každý na tomto světě držel své role a nebral si úkoly, na které nestačí.

Rakouská politika působí možná až příliš unyle. Dvojnásob to platí o velkokoaliční rudo-černé ose. Občas vody zčeří hnědí extremisté, svůj hlas připojují zelení. Oč je ale cennější nuda panující u našich jižních sousedů než cirkusová čísla českých veverek nebo hroší kůže ministrů lpících na svých postech bez ohledu na míru politických chyb a dopuštěných ekonomických škod.

Snad je nejvyšší čas, aby jaro z usedlé Vídně dorazilo i do rozdováděné Prahy…