Vize kandidáta na předsedu ČSSD Michala Haška, který nabízí pragmatickou komunikaci přes politický střed, slaví na dosavadních krajských a mnohých okresních konferencích relativní úspěchy. Hašek tak svým způsobem vychází vstříc politické objednávce, která v české společnosti existuje delší dobu — tedy volání po zmírnění umělé politické polarizace, která stojí dlouhodobě v cestě stabilním řešením zásadních společenských problémů.

Hašek zároveň svým neideologickým přístupem nabízí řadě sociálních demokratů naději, že navzdory volebnímu vítězství nezůstane ČSSD opět „na ocet“ při formování vlády a že stranu nebude tak snadné už dopředu znemožňovat poukazy na jediného údajně možného koaličního partnera v podobě KSČM.

Vstřícnější postoje Haška k možné spolupráci s ODS, popřípadě s dalšími pravicovými subjekty, a to i na centrální úrovni, vybízejí ke srovnání současné situace u nás a dřívější dlouhodobé situace v Rakousku, kde spolu sociální demokraté a pravicoví lidovci vládli celá léta ve velkých koalicích. I když tento systém nakonec zkolaboval, a dal vzniknout silné populistické alternativě v podobě Svobodných Jörga Haidera, Rakousko v době velkých koalic ekonomicky prosperovalo a vytvořilo poměrně stabilní sociální systém.

Orientace na spolupráci přes politický střed u nás má ovšem několik zásadních problémů. Tak především se zdá být pět minut po dvanácté.

Česká politika se od dob privatizace dostala natolik do područí korupce a klientelismu, s nimiž jsou spojovány především ODS a ČSSD, že případné koaliční spojenectví mezi oběma stranami vzbuzuje u velké části voličstva odpor nikoliv kvůli dříve tolik akcentovaným ideovým rozdílům, ale kvůli strachu, že korupce a klientelismus by byly do politického systému ještě více zacementovány.