Pamatuju ještě časy, kdy stanice Kačerov byla konečná. Nové — a úplně první — metro C se tehdy nekritizovalo, jednak byl reálný socialismus a tohle byla jeho reprezentativní stavba, jednak, musím uznat, jsme za ně byli tak rádi, že nás to nějak ani nenapadlo.

Už dávno však vidím, že stanice metra Kačerov je jedním z nejhůře vyprojektovaných a nejméně civilizovaných míst v Praze vůbec (konkurovat mu může snad jen Smíchovské nádraží, kde je však metro mnohem novější). Na Kačerově jsou všude samé schody. Nahoru člověk ještě může vyjet po eskalátoru, ale dolů po schodech musí. Většina (skoro všechny) autobusy přijíždějí směrem od obrovských sídlit Lhotka, Modřany, Novodvorská, Libuš a Písnice na opačnou stranu silnice, než je stanice metra. Přechod je vyřešen podchodem — schody dolů, schody nahoru — a pak do metra znovu schody dolů. Tohle překonat s kočárkem nebo s pohybovým omezením je martýrium. Silnice je přehrazena zábradlím, aby si nikdo nemohl zkrátit cestu horem.

Celá stanice metra je esteticky škaredá a co do údržby zanedbaná. Venku, těsně při stěně budovy stanice, stojí dnem i nocí (dokud doprava jezdí) prodavač tiskovin, cigaret a jízdenek. Protože je po ruce a na ráně, má asi docela dobré kšefty, ty jsou však v zimě zaplacené hroznými podmínkami. Stanice Kačerov působí jako štace, na niž jezdí jenom socky, směs prodejních stánků zahrnuje všechno: ponožky, oblečení, umělohmotné nádobí, pizzu, zmíněné tiskoviny, v létě jahody, ve vestibulu květiny a různé oříšky, a v pevných zdech nelákavé (a předražené) potraviny, lahůdky a jakousi trafiku, která však, na rozdíl od zmíněného pultu, odpoledne zavírá. Za budovou, odkud vyjíždějí autobusy, jsou hluboké černé louže plné vajglů, vedle nich řada popelnic, současně je to ale i místo, kudy se normálně chodí. Kdyby to člověk předvedl nezávislému návštěvníkovi, bezpochyby by uslyšel, že tady končí kulturní Praha a dál už jsou slumy a chudina.

Dál je ovšem fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, před níž je podobně neutěšené prostranství, kde v létě nesnesitelně pálí slunce, v zimě ledově táhne. Kolem nemocnice jezdí asi 12 autobusových linek — některé míří do satelitních čtvrtí jako Jesenice nebo Zvole, do kolonií popřevratových rodinných domků, některé do tradičních obcí jako Kunratice nebo Šeberov.

Obvod Praha 12 má 56 032 obyvatel, Praha 4 má 133 953 obyvatel — obou se problém podstatně dotýká.

Důležité je i to, že krčská Thomayerova nemocnice stojí v údolí (kdysi byla na hezkém místě s lesem za zády), na obě strany tedy autobusy túrují do kopce, jsou přetížené, plné rodičů s kočárky a lidí s berlemi, často seniorů. Výfukové plyny ze všech těch autobusů přece jen tak nemizí, a v nich stojí u nemocnice stánky s potravinami — prodavači jsou co do hluku a kontaminace ovzduší v podmínkách, jaké by třeba v továrně byly sotva únosné. Stav ovzduší u nemocnice možná ani nikdo radši neměří — nic jiného než kolejová doprava mu totiž nepomůže. Proti nemocnici je nepochopitelný plac, kde stává cirkus (v tom vedru, hrůza) — zdůvodňuji si to divně prázdné místo tak, že tam v budoucnu bude stanice metra. A fakt, že stanice Kačerov nikdy neprošla stavební reformou, která by například vybudovala výstup ze stanice na obou stranách frekventované silnice, zavedla výtah a na povrchu, uvolněném od autobusů, normální přechod se semaforem, se mi zdál tolerovatelný jenom proto, že se tu bude stavět metro D a reforma se s tím spojí.

Starostové Prahy 4, Prahy 12 a představitelé městských částí Lhotka (6 061 obyvatel), Kamýk (20 168 obyvatel), Kunratice (8 526 obyvatel), Šeberov (2 959 obyvatel), Libuš (9 831 obyvatel) a Modřany (31 321 obyvatel) buď nejsou z těch správných vlivných skupin nebo je jim to jedno, ale my, kteří v jižních pražských obvodech bydlíme, sledujeme už dávno, že situace je neudržitelná, silnice přetížené a metro by mělo dostat absolutní přednost v plánu rozvoje Prahy. Oblast sídlišť, vybudovaná v letech normalizace, si vlivem zanedbaného dopravního řešení uchovává stále normalizační ráz, stala se, a to včetně popsané situace před Krčskou nemocnicí, přímo normalizačním skanzenem, do něhož se vstupuje branou na stanici metra C Kačerov.

Možná by v duchu obnoveného zájmu o architekturu oněch časů měl Dopravní podnik hl. města Prahy požádat o památkovou ochranu své reprezentativní stavby. Byl by to sice nonsens, ale alespoň by se o celé věci začalo mluvit.