Návrh volit prezidenta tzv. alternativním hlasováním, s nímž přišla místopředsedkyně Věcí veřejných Karolína Peake, si zasluhuje důkladnější polemiku než pouhé odmítnutí s tím, že se jedná o návrh příliš složitý. Ve skutečnosti má v sobě totiž její návrh demokratizační potenciál, který nejsme zvyklí s Věcmi veřejnými spojovat, ale to by nás od podstaty záležitosti nemělo odvádět.

Volební systémy jsou obecně pokládány za čistě technologickou záležitost, která by měla být ponechána expertům na politologii a ústavní právo. Ačkoli i jejich vklad do diskuse je jistě žádoucí, rozhodnutí o podobě volebního systému by mělo být principiálně doménou občanů. Vyspělé demokracie to respektují, a proto se například o změně volebního systému bude zanedlouho konat v Británii referendum.

Rozdíly mezi volebními systémy totiž jsou výrazem odlišností v politických filosofiích a také odrazem různé úrovně politické kultury v jednotlivých zemích; politickou kulturu navíc zpětně konkrétní forma volebního systému spoluurčuje. Například není náhodou, že Václav Klaus byl v obou případech zvolen méně než jednapadesáti procenty volitelů: za hlasy se „neutrácelo“ víc než bylo nezbytně nutné.

Před časem, v době svého azylu na blogu Aktuálně.cz, jsem důkladně rozebral jiný příklad: český volební systém do Poslanecké sněmovny je zřejmě unikátní verzí poměrného hlasování, které je méně demokratické nežli prosté hlasování většinové, neboť „diskriminuje všechny nové politické projekty, diskriminuje všechny strany s podporou pod deset procent voličů, potlačuje váhu politických osobností a namísto skutečné živé demokracie nastoluje vládu partajní technokratické oligarchie“.

Není bez zajímavosti, že česká debata o tom, zda a jakým způsobem volit přímo prezidenta, se vede souběžně s neobyčejně živou debatou o reformě volebního systému do dolní komory britského parlamentu. Právě alternativní hlasování (používají se také termíny instant runoff či australský systém) zde letité občanské hnutí za volební reformu a nejprogresivnější segmenty britské stranické politiky prosazují jako vymoženost, která by zásadně prohloubila kvalitu britské demokracie.

Zarazilo mne, že přátelé Pavel Šaradín a Lukáš Jelínek, kteří nepochybně patří v české publicistice k hlasům konzistentně přimlouvajícím se za vše, co by mohlo vylepšit úroveň českých veřejných poměrů, v analýze, kterou k návrhu zpracoval Vratislav Dostál, návrh Karolíny Peake odmítají s tím, že se jedná o hlasování příliš složité.

Shodl se v tom s nimi i vyjednavač ČSSD Jeroným Tejc, který dokonce řekl: „Jsme ochotni jednat v podstatě o čemkoli, ale Bordovo hlasování odmítáme. Jde o složitý, netransparentní a voličům nevysvětlitelný volební systém.“

Je zajímavé, že čeští levicoví liberálové, jindy důsledně a principiálně obhajující všechny kroky otevírající český politický systém, si v této debatě bez zaváhání a zřejmě bezděky osvojili argumentaci britských konzervativců, kteří přesně tímto poukazem na nedostatek důvtipu voličů odmítají návrh volební reformy v Británii.