Jsem politik v emigraci ve svobodné zemi. To je něco jako umělec v hladovění od Franze Kafky. Nedoporučuji moc následovat. Občan potom vidí svou minulou realitu v dalších, nečekaných formátech. Nejen 2D.

Například téměř za domem mi taje ledovec. V létě tam při závalu málem zemřela skupinka turistů. Průvodce říká, že si za chvíli bude muset hledat jinou práci, když se s ním dáte do dialogu na téma klimatických změn.

V České republice nejsou žádné ledovce. Není tam ani normální politika úměrná naší spoluzodpovědnosti za svět. Deset milionů občanů je permanentně masírováno novou normalizací.

Novoroční projev občana Václava Klause a zištné, úlisné nekonfrontační komentáře všech lídrů politických stran na tuto nebezpečnou břečku populismů nám budiž posledním varováním, že se milovaná vlast neubírá dobrým směrem.

Diskuze v České republice se vedou mělké. Postavičky, pardon, předsedové stran, jsou neerudovaní herci, kteří záměrně buranizují občanský dialog. Svět je trochu jinde.

Vraťme se ale k projevu Václava Klause. Nejdříve jsem chtěl rozebírat jeho pasáže, a to konkrétně na téma ekologie, jelikož jsem spoluzakladatelem ekologické platformy ČSSD. Proč to ale dělat? Polemizovat s populisty?