Různých reakcí a komentářů ohledně prezidentova novoročního projevu sdělovací prostředky zveřejnily už dost. Mně z projevu Václava Klause utkvěly dvě myšlenky. První z nich zní: „Je nezodpovědné, když si některé profesní či sociální skupiny nárokují, že se právě jich tento všeobecný pokles netýká.“ (Myšlen pokles hospodářství v roce 2009 a schodek státního rozpočtu.) Pan prezident tu zjevně apeluje na naši solidaritu.

Pan prezident ovšem zapomněl na to, že vskutku jsou profesní a sociální skupiny, které mají na netečnost vůči státním dluhům a státním úsporným opatřením plné právo. Jsou to právě ty profesní skupiny, které stát přiměl k velkému uskromnění už v časech hospodářské konjunktury. V dobách, kdy naopak jiné skupiny na jejich úkor ze státního rozpočtu nad poměry bohatly. Právě v době největšího hospodářského rozmachu se každým rokem omezovala státní podpora vědě, kultuře, vzdělávání. Mnohé užitečné kulturní a společenské instituce bojovaly o holé přežití, schopní a erudovaní lidé byli státem, jenž jinde prominentně mrhal penězi, stlačeni do pozic sociálně nedostačivých.