Když jsem se připravoval na úkol napsat o Klausově dnešním projevu sloupek, napadlo mě podívat se na vývoj jeho myšlenek v čase. Četl jsem dosavadní novoroční projevy jeden za druhým a zjistil, že mají všechny úplně stejnou formální šablonu.

Vždy v nich vloni k něčemu docházelo a došlo, vždy se v nich má každý postarat o sebe, ale nemá přitom zapomínat na seniory, vždy v nich občany obtěžují nadměrné zásahy státu; a kromě něj v nich vždy ještě i někdo další ohrožuje svobodu: tu komunisté, tu dirigisté, tu etatisté, tu alarmisté, tu ekologisté. Český prezident obývá svět plný nadpřirozených bytostí, které mu nahánějí hrůzu.

Jeho novoroční projev je po formální stránce sevřený jako sonet, nesestává ale ze strof a rýmů, nýbrž z těchto částí: rekapitulace, prognóza, starostlivost, poradna, provokace a nakonec blahosklonné požehnání všem, dojemné jako jelen v říji na měsíčním svitem zalité pasece v biedermeierovém obýváku.

Klausova záliba v kýči a jí odpovídající kondelíkovský jazyk plný docházení, zdrobnělineček, repetic z ledabylosti, pocoucovské mravokárnosti a samolibosti nepoznané snad ani v Antice, je sám o sobě sice nesnesitelný, ale kdyby šlo jen o něj, nestál by za řeč. Skutečně k nevystání jsou myšlenky, které v něm formuluje.

Vezměme si jen ono, jak by Klaus řekl, slůvko „alarmisté“. Když si na webových stránkách klaus.cz zadáte vyhledávat skrumáž písmen „alarmis“, nabídne se vám devětapadesát záznamů. Oteplovací alarmisté jsou v jeho očích všichni státníci, od Obamy přes Putina a Fischera až po hlavu Ugandy, kteří se bez výjimky společně nějak pokoušejí ochránit svět před důsledky katastrofických klimatických změn.

Klaus o klimatických změnách mluví jak zrazená žárlivá manželka o svém bývalém choti. Nebyl, není, nebude. Polemizovat s ním nemá cenu. Na argumenty neslyší, jen provokuje, aby byl za každou cenu středem pozornosti. Překvapilo by ještě někoho, kdyby začal popírat holocaust?

To není násilné srovnání. Společenská nebezpečnost obou popíračství je srovnatelná. Vždyť z Kodaně odjížděly hlavy některých států v Pacifiku s tím, že nad jejich zeměmi byl podepsán ortel smrti. Přistoupit na to, že Klaus se může účastnit věcné debaty o klimatických změnách, je jako pozvat Davida Dukea do komise pro odškodňování obětí nacismu.

S Evropskou unií a Lisabonskou smlouvou se to má podobně. Klaus žertíkem, který bohužel nebyl silvestrovský a nebyl jako takový docela ani míněn, nechal celou Evropskou unii čekat, než se uráčí připojit svůj podpis, a to výměnou za výjimky, o jejichž pravé podstatě po celou dobu bezostyšně obelhával českou veřejnost, za nepochopitelné tolerance českých médií i českých politiků.

Zatímco strašil návratem Sudeťáků, kterým na českých zájmech ve skutečnosti možná záleží víc než jemu, vyjednával ve své antisociální obsesi výjimku, která české občany zbavuje evropských sociálních práv.

Příležitost patu nad Lisabonskou smlouvou, kterou Klaus českým politikům nabídl, je příležitostí neblaze promarněnou. Klause samozřejmě česká ústava nevybavuje právem váhat s podpisem mezinárodní smlouvy po jejím schválení Parlamentem. Jeho úloha je, jak on sám s oblibou připomínal Václavu Havlovi, čistě ceremoniální. On je pijákem na parlamentní inkoust.

Jenomže čeští politici neměli dost odvahy, aby nesnesitelnému ješitovi na Hradě řekli, že přestává veškerá legrace, požádali Brusel o malé strpení a zbavili ho kompetencí.

Mohli dokonce nalézt ústavně konformní způsob, jak z beder České republiky toto dusivé břemeno na Pražském hradě sejmout jednou provždy. Ostatně Klausova legitimita je krajně sporná: zvolen byl sice legálně, ale poprvé zvítězil hlasy ODS, komunistů a zkorumpovaných či zastrašených přeběhlíků. Podruhé se jednalo o koalici stejně směšnou, jen se jí už neúčastnili komunisté. V obou případech jeho hlasy nestačily ani na jednapadesát procent.

Politické a ústavně-právní rozhodnutí zbavit ho výkonu funkce je a zůstane pro českou politiku až do konce jeho mandátu legitimním a žádoucím řešením.

A co tedy dnes v novoročním projevu řekl? Mohli jste si to přečíst v našem šprýmu včera a o nic závažného byste nepřišli.

V obou verzích projevu vloni došlo k ekonomické krizi a padla Topolánkova vláda. V obou letos půjdeme volit a rozhodneme o dalším osudu naší země. V obou se o sebe máme sami postarat, ale nemáme přestat myslet na ty, kteří to nedokáží. V obou se spílá ekologům. V obou se všem přeje, aby se rok 2010 vydařil.

Nemějme našim kolegům v jiných médiích za zlé, že náš text měli za pravý. Rozdíly nejsou velké a ani za rok nebudou. Pokud se ovšem česká politická třída neusebere k větší vážnosti a odpovědnosti. Pokud nezačne hledat ztracenou sebeúctu a nezbaví Klause úřadu, čeká nás podobný novoroční žertík hlavy státu ještě třikrát. Ještě třikrát a dost.