Vážení a milí spoluobčané,

dovolte mi Vás pozdravit a popřát Vám šťastný a úspěšný rok 2010.

Rok 2009 je již definitivně a nenávratně za námi a vzít zpět ho nemůžeme. Na počátku roku jsme sice procházeli vleklou vládní krizí, která nás zneklidňovala a která přispívala ke zvyšování skepse občanů naší země vůči politice, ale standardní řešení — vyslovení nedůvěry vládě — umožnilo vznik vlády úřednické. Vše se odehrálo v souladu s ústavou a bez větších otřesů.

K žádným komplikacím pro naši zemi nedošlo ani v zahraničně-politické oblasti. Vláda sice skončila v době našeho předsednictví v EU, ale vzhledem k stavu a významu evropských institucí, nikdo tuto změnu nepocítil, ani u nás a jistě ani jinde v Evropě.

Mnoho rozruchu budilo váhání České republiky s podpisem Lisabonské smlouvy. Ale éra, kdy byla o evropské integraci povolena jen jedna jediná pravda, dávno skončila.

Nasloucháno začíná být i zastáncům jiných pohledů, což je dobře, i když to přišlo s mnohaletým zpožděním. Nakonec i naše země smlouvu ratifikovala, ale je dobře, že jsme si vymohli výjimky, které nejlépe ochrání vlastnická práva našich občanů.

Jak už to bývá, i v roce 2009 jsme — jako jednotlivci — prožili dobré i zlé. S radostmi a úspěchy, ale i s problémy a trápeními občanů se jako prezident republiky setkávám.

Vážím si toho, že se na mne obracejí i ve svých soukromých věcech. Snažím se jim pomoci, ale současně jim říkám, že stát může ovlivnit jen některé věci a že ty hlavní závisejí na člověku samotném a na jeho rodině, přátelích, známých, spolupracovnících.

Nikdo by neměl pasivně čekat na to, co pro něj udělá stát, a stejně tak vinu za svůj případný osobní neúspěch by neměl svádět na vnější okolnosti. Události minulého roku od pádu vlády až po zvládnutí globální finanční krize nás poučují právě o tomto. Ani politici by neměli slibovat nesplnitelné a neměli by — sobě i jiným — namlouvat, že jsou schopni vyléčit všechny neduhy lidské společnosti.

Klíčem k plnému životu a k větší lidské spokojenosti je — a vždy bude — odpovědnost člověka za svůj vlastní život, spoluodpovědnost za život svých blízkých a úcta k druhému. To se snadno říká a hůře realizuje. Říkám to i s vědomím toho, že život nemá jen své příjemné stránky.

Generace našich rodičů a prarodičů, která žila a pracovala v podmínkách daleko obtížnějších, než jsou ty dnešní, se nelehko vyrovnává s rychle se měnícími podmínkami života v moderní společnosti. Potřebují zájem, péči a lásku hlavně ze strany svých dětí, které vychovali a připravili pro život. Žádná státní politika to nemůže nahradit.

Nám ostatním by každodenní život neměl být státem zbytečně komplikován. Papírů, razítek, povolení či zákazů, které život neusnadňují, u nás však evidentně přibývá. Za takřka sedm let svého prezidentství jsem dostal k podpisu přes osm set zákonů, což si můžeme představit i tak, že každý třetí den vznikl nový zákon.

Tím je zužován prostor pro svobodné jednání a podnikání lidí, tím klesá úcta k zákonům a k jejich dodržování. Kauza plzeňských práv nás poučuje právě o tomto.

Vážení a milí spoluobčané,

ani v roce 2010 se žádných velkých zvratů obávat nemusíme, přestože u nás v závěru jara u nás proběhnou volby do Poslanecké sněmovny.

Voliči rozhodnou o tom, jakým směrem se naše země vydá. Tak jako ve všech předcházejících volbách půjde především o to, zda naši země povede levice, anebo pravice. Jelikož všichni volíme vždy mezi těmito dvěma variantami, měl by to český volební systém vzít v potaz.

Od prezidenta republiky nelze očekávat, že bude naznačovat, koho mají občané volit. Odpovědnost za budoucí vývoj naší země nese sám za sebe každý jeden občan České republiky, ale každý by si měl pamatovat, že spoléhání na kolektivismus se nám v minulosti zle vymstilo.

Přejme si, aby se volební kampaň vedla férovým způsobem a ve věcném duchu. Přejme si, aby měla přednost uměřenost a slušnost. Přejme si, aby se nevolilo šikovnější zvládání mediálních vystoupení, ale důvěryhodnost, myšlenky, podstata věci.

A doufejme, že plánované volby nezkomplikuje žádná elitářská síla, která by si osobovala právo rozhodnout nám občanům, kdy máme jít volit, jako se to stalo při zrušených volbách loňských.

K loňskému roku není co dodat, ale snad mi odpustíte poznámku na okraj krachu takzvané Kodaňská konference, kam se kvůli nepodložené hypotéze o klimatických změnách sjeli státníci z celého světa.

Fakt, že tam nedošlo k žádné dohodě pod záminkou nesmyslného „oteplovacího“ alarmismu, znamená obrovsky mnoho pro naši svobodu i naši prosperitu. Nedojde k dalším zákazům a příkazům. Nedojde k umělému zvyšování cen energií. Nikdo na náš účet nebude vydělávat.

Vážení a milí spoluobčané,

buďme hrdí na to, že jako občané České republiky za tuto naši zemi společně ručíme. Velmi bych si přál, abych za 365 dnů mohl z tohoto místa konstatovat, že je společenská atmosféra v zemi o poznání klidnější, tvořivější a tolerantnější, že přibylo těch, kterým se v osobním i pracovním životě daří a že se podařilo pohnout některými dlouhodobějšími problémy, které už nesnesou odkladu.

Dovolte mi, abych Vám všem do Nového roku popřál mnoho zdraví, štěstí a spokojenosti. Nám všem přeji co nejvíce vzájemného porozumění.

Václav Klaus, Pražský hrad, 1.1. 2010