Na Silvestra odpoledne mi zavolal náš šéfredaktor a sdělil mi, stejně jako některým dalším redaktorům Deníku Referendum, že má takový nápad. Poskládat z výroků a projevů prezidenta Václava Klause jeho fiktivní novoroční projev a vrznout ho na stránky Deníku jako „sólokapra“. Trochu nejistě se zeptal, co na to říkám, a já okamžitě a nadšeně souhlasil. Jsem totiž pro každou špatnost, je-li veselá, a hlavně směřuje-li principiálně proti mocenské nadutosti a sebestřednosti, jíž je obzvláště náš zábavný prezident proslulý už nejen u nás.

Nakonec proč trochu neokopat kotníky jednoho klauna, který je klaunský už tím, jak se stylizuje do podoby jakéhosi monarchy, pro něhož už není závazná ani česká Ústava, ač žádným monarchou není. Je a byl jen jedním z českých politických šikulů, pravda, v běžné české úrovni přece jen nadprůměrným, kteří by za to, co v této zemi napáchali a páchají, patřili spíš za mříže, než na Hrad. A o tom, že toho Václav Klaus napáchal až běda, i přes ztrátu paměti značné části české veřejnosti a nejednou i ztrátu paměti jeho, nemůže být pochyb.

Je v tom našem gestu trochu té havlovské moci bezmocných. V tomto případě moci zesměšnění. Nakopnutí zkostnatělé samozřejmosti, že k nám každoročně na Nový rok promlouvá v poledne podivná figura. Udílí nám rady, rekapituluje uplynulý rok, varuje před všemožnými nebezpečími, jichž bychom se měli vyvarovat, stylizuje se do jakéhosi vědoucího pantáty, který má prý dokonce právo k nám takhle v tuto dobu promlouvat.

Proč je k tomu nyní zmocněn právě Václav Klaus je jasné. Je to proto, že kdysi přispěl k vytunelování této země, aby pak mohl upozorňovat na nebezpečný vzrůst jejího zadlužení. Že pro něho špinavé peníze nikdy neexistovaly. Že celý život zastával přesně ty ekonomické floskule, které nakonec přivodily globální hospodářskou krizi (přivodily i jednu českou v druhé polovině devadesátých let, pamatujete?). Že vydatně přispěl k vědomí, že většího majetku se lze v této zemi dobrat jen nezákonně. Že si na nějaké podivné okolnosti sponzorování ODS, které kdysi předsedal, u soudu prostě tak nějak nevzpomněl. Že bez zábran rozdělil s jemu podobným slovenským protějškem federaci. Proto, že rozumí všemu (a to jsem určitě na něco zapomněl). Že je mu život, na rozdíl od značné části jeho poddaných, pouhou hrou o prestiž, vliv a popularitu. A nakonec také proto, že ho pro všechny tyto jeho nesmazatelné a dějinné zásluhy o kvalitu života v České republice zvolili do funkce prezidenta koupení přeběhlíci, poslanci podrobení nátlaku a komunisté, před nimiž on sám vždy národ hystericky varoval.

Jak se však posléze a tak nějak mimoděk ukázalo, terčem našeho žertu nebyla jen nabubřelost Václava Klause a jeho monotónně normalizačních promluv k lidu českému. Chytlo to všechno totiž velmi zvláštní rotaci a mnohem větší obětí se stala česká média. Nestačil jsem se o silvestrovském večeru divit, jak pracovitá dokáží být i v tak hektických svátečních chvílích, jako jsou ty silvestrovské. I když není vyloučeno, že už byli v redakcích všichni zpití natolik, že se jim to celé nezdálo podivné. Taky to ovšem poskytlo pěkný obrázek o tom, jakou setrvačnou sílu může vyvinout zpráva, která se objeví na tzv. prestižním serveru.

Jako první totiž informaci převzala iDnes.cz. A pak už to jelo. Lidovky.cz, Novinky.cz a další a další, zkrátka všemožná on-line média, v jejichž redakcích svátkem nebo přebytkem práce zmátoření redaktoři lapají takřka po všem, co se šustne. Jako kybernetické myšky. A týká-li se to Václava Klause, přetiskují úplně všechno už dlouho. Obzvláště rády hromady nesmyslů, které jim o věhlasu této figury poskytuje objektivní hradní kancelář. Jako byla třeba zpráva o tom, jak měl Klaus na jedné klimatologické konferenci, poté, co procestoval Spojené státy a dojemně o cestě národu zvěstoval, diskutovat se samotným Allem Gorem. Byla trochu smůla, že organizátoři konference o tom neměli ponětí. Ale palcový titulek byl na světě.

Z celého toho našeho komického miráklu vyšlo nejlíp jenom Aktuálně.cz. To se nechytilo. Přál bych jim, aby to nebylo jenom proto, že už byla redakce zcela sťatá. I když i to bych byl ochoten považovat za jistou míru kvality tamních redaktorů.

Nějaký psavec na jednom blogu nevrle napsal, že si Deník Referendum vylámal na Klausovi zuby. Dokonce ho už odepsal. Dokonce už tvrdil, že se na trhu „udržel jen měsíc“. Jurodivý asi jakýsi. Jak je vidět, existujeme nadále. Jen mě teď napadá nepatrné dilema, zda-li celý ten žertík byl jen promyšlenou reklamní akcí, jejímž úkolem bylo získat neuvěřitelné množství reklamního prostoru zdarma na stránkách nejčtenějších českých deníků a být jen tzv. reklamní guerillou, anebo šlo o čistou a zlomyslnou piškuntálii. Asi tak napůl. Radost z dělání novin, pokud možno jiných, jak napsala iDnes.cz „levicových“, ještě pořád mít umíme a chceme.

Redakce Deníku Referendum se omluvila všem, kterých se mohla mystifikace dotknout, a jede se dál. Ondřej Štindl v Lidových novinách nás sice napomenul, že za mystifikace by se nikdo neměl omlouvat a že je to tak trochu výraz zbabělosti, ale podle mě je omluva zvolena velmi vhodně. Sám za sebe bych k ní jen připojil: „Všem, kteří se u toho nezasmáli, se omlouvám.“