Už podruhé pozorujeme, že reformní záměry pravicových vlád směřující především k úsporám ve veřejných rozpočtech narážejí na nezvykle velký odpor společnosti, eventuálně jejích reformou postižených částí. Už předchozí vláda Mirka Topolánka si politicky víceméně vylámala zuby na celkem nevinném opatření v podobě poplatků u doktora. Přitom se tehdy jednalo o jakési úvodní opatření, které mělo odstartovat skutečně podstatné reformy. Nicméně z poplatků se stalo politické trauma Topolánkovy vlády, které vedlo k drtivé porážce v krajských volbách. Na další reformy nejen ve zdravotnictví, ale i v dalších sférách nezbyla Topolánkově administrativě politická síla a vůle.

Nyní jako by se scénář znovu opakoval. Vláda se ještě ani pořádně reformně nerozmáchla, pouze provedla jakési počáteční úpravy platů ve státní sféře, které měly jenom narovnat stávající situaci a teprve následně měly přijít zásadní reformy, a už je tu krize jako hrom. Po demonstraci odborářů, nad kterou mohla ještě vláda mávnout rukou, přichází ostrý konflikt s lékaři. Už jenom záměr vlády sáhnout na systém tarifních platů ve zdravotnictví fungoval jako šťouchnutí do vosího hnízda. Lékaři nečekali na další experimenty v jejich systému a přikročili k tvrdé akci za podstatné zvýšení svých platů pod hrozbou hromadné výpovědi. Situace je dnes natolik vážná, že se musí scházet Bezpečnostní rada státu. Vláda reálně uvažuje, že místo doktorů nás budou léčit vojenské polní nemocnice. A to vše kvůli půlmiliardě, kterou vláda škodolibě na poslední chvíli dala místo lékařům zdravotním sestrám.