Zrušme povinnou školní docházku
Jan MiesslerPokoušet se dát autoritářské školní budově demokratickou fasádu nemá smysl. Povinná školní docházka dětem vymývá mozky, je proto třeba s ní skoncovat.
Současná diskuse o úpadku českého školství prozrazuje, že i dvacet let po pádu totality jsme pořád v zajetí komunistického myšlení. A že v tom jedeme všichni, včetně antikomunistů. Drží se nás to zřejmě už od dob levicové císařovny Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku.
V čem je problém? O tom, že chození do školy je skvělá věc, nepochybuje nikdo, kdo má potřebu se k českému školství veřejně vyjadřovat. „Děti, které odcházejí z nedokončené střední školy, dělají hroznou hloupost, jejíž dosah pochopí až tehdy, kdy budou chtít své vzdělání uzavřít,“ napsala například ve včerejším vydání Deníku Referendum Alena Zemančíková, volající jinak po optimalizaci českých vzdělávacích kapacit. Čímž — jak výslovně uvádí — nemyslí jejich rušení.
Ve skutečnosti ale musí každý liberálně myslící člověk souhlasit s pravým opakem toho, co spolu se Zemančíkovou tvrdí i všichni ostatní debatéři. Povinnou školní docházku je třeba zpochybňovat. A především je třeba diskutovat o její optimalizaci, čímž — uvádím výslovně — myslím právě její zrušení.
Svoboda a Hranice, Láska a Respekt - tato slova by měla znít v útrobách školských zařízení a ministerstva školství, ale i všude jinde. Je smutné jak malé povědomí máme my všichni o dětském (lidském) vývoji a přirozené potřebě učení. Není potřeba žádné povinné školní docházky, žádných známek, pochval či trestů. Je potřeba naučit se partnerskému a respektujícímu přístupu ke svému okolí a k dětem především.
Vnitřní motivace, to je to, co je potřeba rozvíjet. Připravit vhodné prostředí a pak se můžeme koukat jak děti rostou, tvoří a budoucnost bude v dobrých rukou.
To jsem se ovšem trochu zasnil. Systém je kolohnát a potřebuje ještě mnoho písku mezi svá soukolí. Princip se věru reformovat nedá.
Už Marie Terezie ji zavedla ne proto, aby šikanovala poddané nebo aby je srovnala do latě jednotnou výchovou, nýbrž proto, aby skutečně všichni, i ti nejchudší, umožnili dětem vzdělání, aby se děti mohly učit, aby nestrávily celé dětství prací. Co je volitelné, to si nemůže dovolit každý. Zvlášť když co je volitelné, za to se zpravidla platí tržní ceny.
Není ostatně pravda, že „děti chodí do školy zpočátku nerady,‟ naopak se děti do školy zpočátku obvykle těší, teprve špatná výuka jim ji dokáže znechutit.
A taky není nic špatného na „autoritářské školní budově‟. Dospělý člověk má být svobodný, ale dítě se rodí slabé a závislé, člověk je živočich s dlouhým dětstvím a velkým množstvím dovedností, potřebných k přežití, které se nedědí, ale učí. Dítě potřebuje autoritu, která je chrání, vede a učí. Samozřejmě je musí vést ke svobodě, a ne do otroctví, musí to být autorita přirozená, která je vzorem, a ne dráb s karabáčem. Ještě si z dětství vzpomínám, jak mi nevadilo, že mě rodiče a učitelé komandují, ale když jsem je přistihl, že jsou nespravedliví nebo hloupí.
S povinnou školní docházkou by bylo zrušeno i dítě.
http://www.youtube.com/watch?v=M_bvT-DGcWw