Profil čtenáře:
Jiří Eliáš

JE
Profese: rolník
E-mail: j.elias@tiscali.cz
Jak si vysvětlovat svobodu dítěte? Připadá mi zvrácené předpokládat, že rodič je ten který by svému dítěti chtěl jakkoliv ubližovat. Myslím, že je to daleko jediná kompetentní osoba, která o svém (ve smyslu vyšší mocí svěřeném) dítěti má a může rozhodovat. Podivující je že se tady pan Hošek ohání následky, pokud někdo onemocní a nebyl očkován, aby si vše hradil sám, a nevidí problémy způsobené očkováním. Je poměrně dost případů požkození s vážnými a těžkými následky způsobeným buď očkováním v nevhodnou dobu, anebo vůbec pouze očkováním. Nikdo u nás ani symbolicky neodškodňuje takto poškozené rodiny (ani neexistuje v rovině materiální adekvátní míra odškodnění - zdraví či život se nedá koupit, ale symboly jsou důležité). Málokdo připisuje očkování, plíživé a skryté potíže, které lidské společenství stále více zatěžují. Tím myslím snižování kvality života ve smyslu částečné míry zdraví. Společnost dnes trpí více a více různými (možná málo významnými, život neohrožujícími, ale téměř stále přítomnými) drobnými či chronickými či nepoznanými nemocemi. Jak se lidově říká, že i nic dokáže vola umořit. Myslím, že očkování je jedním z příčin, které mohou za pomalou a plíživou degradaci míry zdraví ve společnosti. A proto bych byl rád za svobodnou volbu v očkování, i třeba pomocí výjimky ze zákona z důvodů víry. Protože věřím, že dobře prožitá nemoc, je nesrovnatelně lepší a důležitější pro život každého, než ukrytí a přesouvání ( do neznáma a budoucna) problémů a jejich řešení, pomocí očkování.

Očkování je především obchod se strachem, protože převážná většina lidí neví. Myslím, že by bylo lepší, vynaložené prostředky za vakcinaci použít nato, aby se lidé přestali bát a více věděli o symbolice nemocí. Nemoc je nedílnou součástí našeho zdravého vývoje, a prostředek vyšší moci, abychom měnili způsob uvažování a vnímání světa, a nevykládali si svobodu příliš svobodně. Myslím.



S článkem musím souhlasit. Zrušme povinnou školní docházku, založme Volné školy na principech paní Montessoriové, které téměř k dokonalosti dovedla Rebecca Wildová se svým mužem v Ekvádoru.

Svoboda a Hranice, Láska a Respekt - tato slova by měla znít v útrobách školských zařízení a ministerstva školství, ale i všude jinde. Je smutné jak malé povědomí máme my všichni o dětském (lidském) vývoji a přirozené potřebě učení. Není potřeba žádné povinné školní docházky, žádných známek, pochval či trestů. Je potřeba naučit se partnerskému a respektujícímu přístupu ke svému okolí a k dětem především.
Vnitřní motivace, to je to, co je potřeba rozvíjet. Připravit vhodné prostředí a pak se můžeme koukat jak děti rostou, tvoří a budoucnost bude v dobrých rukou.

To jsem se ovšem trochu zasnil. Systém je kolohnát a potřebuje ještě mnoho písku mezi svá soukolí. Princip se věru reformovat nedá.
Dobrý den, je smutné, že musíme žít v nedemokratické společnosti a musíme stále bojovat za svá základní práva. Jak je možné že nás chce někdo nutit zákonem, abychom sobě, či svým dětem nechali vpravit do těla nějaké látky, o kterých se mnoho neví co všechno způsobují v životě a s životem lidským (nevím o žádné věrohodné, dlouhodobé a NEZÁVISLÉ studiji ohledně bezpečnosti vakcín). Nemám nic proti tomu, pokud se někdo rozhodne pro očkování, ale předpokládám, že budu respektován, pokud se rozhodnu proti. Není lepší, nemoc přijmout jako něco co mi má ukázat, že se ubírám v životě špatným směrem? Pro děti je třeba k nezaplacení dobře prodělaná dětská nemoc, která je určitou iniciací pro vstup do další fáze jejich vývoje a ohromným posílením či vkladem do života a pro život, nemluvě o celoživotní ochraně. Myslím že nemocí na světě neubívá, ba ani nepřibývá, pouze se mění, vymítíme jednu, přijde jiná, nová, neznámá místo ní. A přitom tu starou jsme už třeba uměli docela dobře léčit a s tou novou si nevíme moc rady. Není lepší, brát očkování spíše jako vhodný doplněk pro výjmečné situace, než celoplošně bezohledný prostředek nedbající individuální potřebě jedince?. Myslím, že je třeba v celé společnosti změnit pohled na nemoc, né jako na překážku, ale jako na dar vyšší moci, pomocí kterého jsme vedeni tím správným směrem. Pokud by si především lékaři a MZ připustili tuto jednoduchou skutečnost, bylo by to pro celou společnost přínosnější, než očkováním přesouvat symboly nemocí do neviditelných a nepoznaných rovin a znovu a znovu objevovat již dávno objevené.