Ruský dopisovatel známého britského listu Luke Harding byl po pondělním příletu do hlavního města zadržen, vyslechnut a bez odůvodnění posazen do letadla zpátky do Británie. Podle Guardianu jde o první podobný případ od konce studené války.
Ruské úřady v pondělí odmítly vpustit do země stálého zpravodaje britského listu The Guardian v Moskvě Luka Hardinga. Podle agentury RIA Novosti byl novinář zadržen na moskevském letišti při návratu z dvouměsíčního pracovního pobytu v domovské redakci v Londýně. Ruské úřady mu odebraly vízum a deportovaly ho zpět do Británie. Sám Harding incident potvrdil na sociální síti Twitter.
Faktické vyhoštění, které ruská agentura označila za skandální, proběhlo podle Hardinga bez jakéhokoli vysvětlení. Novinář měl vízum platné do konce května. Redakce deníku The Guardian napsala, že od konce studené války jde o první podobný případ v Rusku.
Záležitostí se zabývá britská diplomacie. Ministr zahraničí William Hague se ještě v pondělí večer spojil se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem a žádal ho o vysvětlení. Ten ale o případu nevěděl.
Redakce listu The Guardian se domnívá, že nevůli ruských úřadů si Harding vysloužil svými nedávnými články o úniku amerických diplomatických depeší na portálu WikiLeaks. Harding v komentáři k jejich obsahu napsal, že během vlády Vladimira Putina se Rusko stalo „pravým mafiánským státem“. Loni v dubnu Hardinga krátce zadržela ruská policie při pracovním pobytu v severokavkazském Ingušsku.
Po příletu z Londýna do Moskvy byl britský novinář izolován a vyslýchán agenty ruské pohraniční služby. Po zhruba hodině byl eskortován do letounu mířícího zpět do Británie; svůj pas dostal zpět až v letadle se slovy „do Ruska už se nepodíváš“.
Zatím posledním britským novinářem vyhoštěným z Ruska byl Angus Roxburgh, který musel opustit Moskvu v roce 1989. Stalo se tak poté, co britská vláda premiérky Margaret Thatcherové vyhostila z Británie jedenáct sovětských špionů.
Další informace:
The Guardian Guardian's Moscow correspondent expelled from Russia
The Guardian British journalists frozen out of Russia
The Guardian Press freedom: Retreat from Moscow
První část je o podobě současného režimu: http://www.denikreferendum.cz/preview/articles/6994
Druhá o možnostech jeho změny tady:
http://www.denikreferendum.cz/preview/articles/6991
Už před čtvrt rokem jsem na tomto webu napsal, že v Rusku je pouze jiná forma diktatury, než u nás. Bylo mi oponováno, že u nás diktatura není. Já trvám na tom, že je. Oproti svým oponentům k tomu pouze dodávám, že není rysem diktatury ani zabíjení, ani věznění odpůrců. Spolehlivým indikátorem diktatury je znemožňování vlády systémovým odpůrcům. Již ve starém Římě se volil diktátor v době nebezpečí. Dneska by se o něm řeklo, že je to krizový manažer. Teprve se vznikem fašismu se diktatuře dostalo pouze pejorativního významu. Putin diktátorem moderní doby je, stejně jako jim byl u nás Klaus. A mám poznatky, že je jím dodneška - Putin, i Klaus.
Kam kráčí Rusko, to si nedovedu ani načrtnout. A obdivuji každého, kdo se o to pokouší, zvláště když nedovede nikterak analyzovat ani stav v naší maličké zemičce.
Pochopitelně bych měl rád více času či lidí na tvorbu komplexních analýz, které by události vysvětlovaly v hlubším kontextu. To ale nemám.
A pokud jde o naši diktaturu - i zde můžete mít snad pravdu, ale musel byste nastíněnou definici více rozvést. Z toho, jak jste to podal výše, totiž vychází jako diktátorský každý režim, který znám - vždyť ani dánská, norská nebo švýcarská demokracie neumožňuje převzít moc těm, kteří by chtěli měnit systémové základy, na kterých stojí.
Základní rozdíly mezi českým a ruským systémem (ve smyslu možnosti měnit poměry) jsou podle mne v těchto kvalitách:
- míra svobody veřejného projevu
- míra svobody sdružování
- míra svobody i počet možností k občanské angažovanosti, směřující k nápravě dílčích systémových vad
- míra obav, že budu za kritiku či činnost směřující ke změně poměrů perzekuován
- míra důslednosti oné prezekuce a možnost dopadu na celou rodinu
- míra možnosti domoci se zastání u jiných pilířů moci, než je výkonný
- míra možnosti získat zastání u veřejnosti či v médiích pro svou věc
- míra váhy psaného práva (tj. pozitivistického výkladu zákonů)
Všem charakteristikám rozlišujícím systém v Rusku a v ČR předsunujete slovo „míra“. A tomu já vůbec nerozumím. Kupříkladu míra svobody veřejného projevu znamená co? Jsem toho náhledu, že buďto je svoboda projevu zaručena a výjimky z ní přesně stanoveny zákonem, třeba že nesmíte veřejně vyzývat k zabití nějakého člověka, nebo ke genocidě celé skupiny. Tedy jakápak míra?! A tak bych mohl pokračovat u všech předložených odseků.
Diktatura v naší kultuře má původ ve starém Římě, vznikala na tu dobu dost „demokraticky“. Patriciové i plebs uznal, že nebezpečí ohrožení obce je vyšší, než možné zneužití nadvlády diktátorem. A hlavně mu přesně stanovil dobu této specielní formy nadvlády.
Stále si ovšem myslím, že přidělovat označení diktatura jen na základě jedné charakteristiky, jíž navíc postrádá pouze ideální model demokracie s ideální společností, je spíše matoucí a zatemňující.
Co ale stále nechápu, jsou ty odkazy na Řím. Podle mých znalostí dával diktátorské pravomoci konzulovi po drtivou většinu republikánské éry jen patricijský senát a žádní plebejci, pokud nepočítáme hlas tribuna lidu na sklonku epochy - ale i ten měl přeci jen právo veta. Dále si nemohu vybavit volbu diktátora, jejíž výsledek by neovlivnily klientsko-patronské vazby, ale je pravda, že si vzpomínám jenom na ty historicky významné. No a do třetice: volba diktátora byla přeci ve své době zejména náboženským obřadem - do konzula vstupoval aktem volby na den duch Jupitera, který mu osvětlil jak republiku bránit, při rozhodování se přihlíželo k letu holubic či hus ... no, zkrátka nemyslím si, že má význam dělat jakoukoliv výkladovou linku mezi tehdejším významem příslušného pojmu a dnešním.
Principy římské republiky byly mimochodem po drtivou většinu její existence taky svaté, a to doslova, takže z úhlu vašeho pohledu se vlastně jednalo opět o diktaturu.