Chudoba není důvod k odebrání dítěte, rozhodl Nejvyšší soud

Dušan Radovanovič

Materiální nedostatek nesmí být důvodem k rozdělení rodiny, které představuje až nejkrajnější opatření. Soudy tak musí posoudit, zda příslušné orgány nabídly všechnu dostupnou pomoc a vyslechnout názor i nezletilých dětí.

Nejvyšší soud zveřejnil v pátek zásadní rozhodnutí, podle něhož obtížná finanční situace nemůže být důvodem k odebrání dítěte a jeho poslání do ústavu. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu tak rozhodlo, aby sladilo postup soudů v případech, kdy rozhodují o osudu dítěte v chudobné rodině.

„Důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry,“ rozhodl Nejvyšší soud jednoznačně.

Rozhodnutí soudu ocenily i organizace, které se rodinou politikou zabývají. „Rozhodnutí soudu vítáme. To že někdo nemá dostatek ekonomických prostředků zdaleka neznamená nějakou sníženou schopnost mít rád a poskytnou dětem prostředí, ve kterém se mohou hodnotně rozvíjet,“ řekla Deníku Referendum Linda Sokačová z Gender Studies.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

„Je třeba využít jiných možností, jak zabezpečit dítěti odpovídající bytové či materiální podmínky, jako například součinností orgánů veřejné správy a samosprávy či jiných státních orgánů,“ uvedl dále soud. Je podle něj třeba vždy zvážit, zda příslušné orgány nabídly všechnu odpovídající pomoc.

Také s tím Sokačová souhlasí. „Pokud je rodina v ekonomických problémech , měly by nastupovat programy, které jim pomohou se se situací vyrovnat. A to nejen finančním příspěvkem, ale také podporou jejich zapojení do společnosti," vysvětluje.

K rozdělení rodiny podle soudu musí vést mnohem vážnější důvody, než samotné hmotné obtíže. „Rozdělení rodiny (a nařízení ústavní výchovy takovým opatřením nepochybně je) totiž představuje až nejkrajnější opatření, ke kterému by se mělo sáhnout.“

K odebrání dítěte tak může dojít pouze v případě, že je chudoba spojená se zanedbáváním péče, alkoholismem, hazardními hrami atd.

Soudy také mají přihlédnout k názoru nezletilého dítěte, v případě, že „jde o dítě, kdy jeho věk předpokládá, že již může vyjádřit svůj názor“. Kolegium tak reagovalo na případ z Klatov, kdy Okresní soud dal pouze na názor opatrovníka a neumožnil slyšení dětí ve věku 15, 10 a 8 let.

    Diskuse
    January 15, 2011 v 5.46
    Ad "názor opatrovníka"...
    Kvůli názoru (středoškolsky vzdělaného) opatrovníka určeného soudem, který rodinu jednou či dvakrát náhodně navštíví a z toho si udělá nějaký názor, bývá bohoužel v ČR mnoho nešťastných a odloučených dětí.

    Co s tím? Proč děti zastupuje někdo, kdo je naprosto nezná, ale u soudu má největší vliv (mnohem větší než samotní rodiče)?
    January 15, 2011 v 23.20
    V zájmu dítěte
    Stát by měl jednat v zájmu dítěte. Pokud je zde podezření, že rodiče dítě týrají, je samozřejmě v zájmu dítěte, aby do toho někdo vstoupil a tím někým může být sociální pracovnice, opatrovník... V České republice se bohužel chudoba považuje stále za důvod k odebrání. Je zde i malá úcta k institutu biologické rodiny. Motiv špatných biologických a dobrých "náhradních" rodičů se objevuje i literatuře a filmech pro mládež.

    Sociální práce v jiných evropských zemích ukazuje, že se k tomu dá přistupovat jinak. "Sociálka" vůbec nemusí být strašákem, kterého se sociálně slabí obávají, ale může fungovat jako účinná pomoc lidem v nouzi. A to nejen finanční, ale třeba i faktická (kamarádka, která pracuje pro sociálku v Anglii, mi vyprávěla, jak chodí do rodiny k lidem, kteří si nevědí rady se základními věcmi a pomáhá jim např. s koupáním novorozeněte a se vším, co se ukáže jako problém) Jak k tomuto kýženému stavu stavu dojít nevím. Asi jedině vzděláváním. Myslím tedy těch sociálních pracovnic. Řekla bych ale, že se to na mnoha místech zlepšilo...
    January 16, 2011 v 18.26
    Pomoc
    Ano - sociálka by měla potřebným rodičům především odborně pomáhat - nikoliv je stresovat, jak tomu bývá častěji.

    Aprobací pro tuto pomoc by mělo být samozřejmě vysokoškolské všestranné vzdělání + lidská praxe s alespoň dvěma vlastními dětmi v rodině (k pochopení matek a k možnosti jim opravdu i prakticky pomoci).

    Situace se možná lepší, ale ne vždy a všude. U soudů mívá doposavad sociálka prakticky největší moc (soudce vychází z jejího názoru nejvíce). Mnoho dětí je pak zbytečně nesprávně odloučeno od jednoho z rodičů nebo od obou.