Evropští poslanci mají zdroje na prezentaci a každý je využívá po svém. Poslankyně Zuzana Roithová se například snaží, aby fungování Evropského parlamentu přiblížila svým spoluobčanům. Dvakrát do roka je pozve na návštěvu Evropského parlamentu. Dvakrát do roka se vydává na cestu buď do Štrasburku, nebo Bruselu plný autobus různých skupin lidí. Tentokrát (25.—29. 10. 2010) tvořila téměř polovinu účastníků (přesně dvacet čtyři) delegace z mateřských center. Síť mateřských center dostala nabídku k účasti za dlouhodobou spolupráci se Zuzanou Roithovou, ta totiž mimo jiné hájí zájmy především dětského spotřebitele.

Na přání Sítě MC byl původní záměr cesty, totiž seznámit se s fungováním Evropského parlamentu, rozšířen o seminář, kde byla představena mezinárodní síť mateřských center MINE a nastíněny možnosti dlouhodobé spolupráce, která by umožnila vnášet do evropských témat „hlas rodiny“. Obecně se ví, že rodina není tématem společné evropské politiky, ale pravdou zůstává, že se i tak rozhodovací procesy rodiny dotýkají.

Shodou okolností krátce před naší cestou se v Evropském parlamentu projednával návrh nové směrnice EU. Cílem návrhu směrnice je zlepšit současné minimální standardy rodičů pečujících o malé děti. Například zaměstnavatelé by nemohli vyžadovat, aby kojící matky nastupovaly na noční směny. Zaměstnankyně, které si osvojily děti, by měly mít stejná sociální práva jako mají pokrevní rodiče. Po složitém jednání Evropský parlament nakonec schválil povinnou šestitýdenní mateřskou dovolenou a možnost čerpat dalších čtrnáct týdnů nepovinnou dovolenou za plnou výši výdělku z předchozího měsíce. Poslanci upravili v prvním čtení návrh komise tak, že poslední čtyři týdny nepovinné mateřské by členské státy mohly rozhodnout o výši platu od 75 % do 100 % původního výdělku a započítat do této nárokové doby i rodičovskou dovolenou. Je to kompenzace za to, že poslanci navrhli nepovinnou mateřskou o dva měsíce vyšší, než navrhovala komise. Poslanci přidali také možnost pro otce nepovinně čerpat dva týdny, aby se mohli věnovat matce a dítěti po porodu či při následných komplikacích.

Poslankyně Zuzana Roithová ve své tiskové zprávě vysvětlila smysl směrnice slovy: „Je to z finančního hlediska kontroverzní návrh, přesto jsem jej podpořila, protože je to také silný signál členským státům, že i v době krize je rodinná politika tím posledním, kde by se mělo škrtat a že investice do kvalitního mateřství má svou hodnotu, kterou musí stárnoucí společnost podporovat a chránit pečlivěji než dosud."

Diskuse na semináři se logicky točila nejen kolem čerstvě schválených změn směrnice, ale i postavení rodiny v instituci zvané Evropský parlament. V každém hodnocení semináře psaly účastnice podobná slova: „Překvapilo mě, nakolik Evropský parlament preferuje moderní jedince jdoucí za svými cíli — kariérou a osobní prosperitou. Každý by měl mít možnost si svobodně vybrat, co je pro něj důležité, ale děti nemají volební právo, aby mohly prosadit rodičovskou péči v raném věku, která v řadě zemí Evropy není běžná.“ Nebo: „Jsem rozčarovaná z toho, jak tato instituce vnímá rodinu a totálně popírá to, co já považuji za důležité. Tedy čas věnovaný dětem. Čas, který už nikdy nejde vrátit zpátky, a přitom je pro život dětí, ale i rodičů tou nejdůležitější částí jejich života. Nebo má snad pro starého člověka při zpětné reflexi života větší význam počet odpracovaných dní a vyplněných formulářů než to, jak vychoval své děti a kolik s nimi strávil času?"

„Neúnosná“ délka mateřské dovolené a následně rodičovské u nás bývá často kritizována. Argumentuje se však pouze z hlediska trhu práce. Ohledy na děti zaznívající většinou z úst psychologů se stávají terčem posměšků za zpátečnictví.

Zdá se, že neúnosná je u nás i podpora rodiny v sociální oblasti. A tak kromě včerejších „škrtů“ se možná dočkáme dalších kroků na odsunutí rodiny, aby nepřekážela.