Žena, která se několik let doma stará o své malé děti, vaří, uklízí, spravuje celou domácnost a opečovává rovněž svého manžela, na němž je ekonomicky závislá, jistě není v záviděníhodné situaci. Prostor pro ponižování ve smyslu „já vydělávám, ty poslouchej“ je zde větší nežli v domácnosti, kde je žena ekonomicky soběstačná.

Navíc, sociální izolace ženy, která někdy za celý den promluví akorát s pokladní v supermarketu a pak se svou dvouletou ratolestí, je bolestná. Některé ženy v této situaci propadnou depresím, další si přestanou vážit manžela, který jim nerozumí, jiné začnou pít a jsou i takové, které projdou tímto obdobím šťastně a spokojeně, jakoby ani doma nebyly.

Vše záleží na podmínkách, naturelu partnerů, uspořádání ve vztahu, schopnostech vyjednávání a v neposlední řadě na společnosti, ve které rodina žije.

Situace žen i mužů na rodičovské dovolené tedy nemusí být nijak příjemná a mnohdy skutečně není. Je jistě záslužné, že se s tím občanské organizace, český stát i Evropská unie snaží něco dělat.

Evropský parlament například loni přijal zprávu týkající se mezigenerační solidarity. Poslanci jejím prostřednictvím žádají členské státy, aby do roku 2010 zavedly zařízení pro péči o děti pro devadesát procent dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně třicet tři procent dětí ve věku do tří let.

Parlament rovněž žádá přijetí opatření k lepšímu sladění rodinného a pracovního života. V obdobném duchu se nesou rovněž požadavky českých organizací, které se daným tématem zabývají, i současná vládní politika.