Rodina je základ státu, a tudíž co je dobré pro český stát, je dobré i pro českou rodinu (a naopak). Po schválení inspirativních vládních škrtů by proto ke škrtům v rodinných rozpočtech měly zodpovědně přistoupit i jednotlivé lidské zdroje. Jenom tak mohou zastavit současný prohlubující se trend žití na dluh, a vyhnout se odstrašujícímu osudu řecké ekonomiky. Na nekonstruktivní protesty různých firem a státních orgánů by přitom neměly brát zřetel.

Jejich opatření na znovuzískání stability rodinných rozpočtů by v zásadě měla kopírovat logiku vládních škrtů. Za legitimní lze proto v případě domácností státních zaměstnanců považovat snížení celkového objemu výdajů o deset procent, u domácností, jejíž členové přijdou o některou ze sociálních dávek, je pak v pořádku snižovat výdaje až na nulu a v případě skutečné nouze za určitých okolností zřejmě i privatizovat část majetku zabezpečenějších spoluobčanů, kterým tuto újmu již nyní kompenzuje strop v platbách na sociální zabezpečení — to je ovšem zatím jenom námět do diskuse.

Největší prostor pro úspory je nicméně v položkách bydlení a stravování, které tvoří na výdajích českých domácností největší podíl. Pokud nelze ušetřit přechodem na asijskou nudlovou dietu (třeba z toho důvodu, že toto úsporné opatření bylo aplikováno už dříve), nezbývá než snížit platby výrobcům a distributorům potravin. Prakticky to znamená platit u kasy v Kauflandu za stejný nákup jako dříve o deset až dvacet procent méně než je uvedeno na účtence. S tím, že za igelitové tašky s logem obchodu se nebude obchodníkům platit nic, protože jde o jasný případ zneužívání zákazníků k reklamním účelům daného obchodu.