Tajná dohoda, kterou mezi koaličními stranami zprostředkoval prezident Václav Klaus, musela podle všeho vzniknout proto, že ODS má ke skutečné protikorupční politice odpor. Nejlépe o tom vypovídá hra o policejního prezidenta, jehož odvolání je možná součástí oné tajné dohody. Bylo by rozhodně divné, kdyby tomu bylo jinak, protože předseda Věcí veřejných Radek John zoufale potřebuje nějaký úspěch v protikorupčním tažení.

Podstatným vzkazem, který lze jasně uchopit, je vzkaz prezidenta, vlády a koaličních stran, že pohrdají občany, voliči. Zúčastněné strany se prý na Hradě dohodly na protikorupčních opatřeních, která ovšem tají. Jde pravděpodobně o první vládu, která sama vyhlásila boj proti korupci, a přitom odmítá občanům sdělit, jak konkrétně jí chce zatnout tipec.

Posloupnost a souvislosti

Věci veřejné si na předvolební transparent vyvěsily heslo o boji proti korupci. V čele tažení proti zkorumpovaným politickým dinosaurům kráčela hvězda první velikosti, Radek John. Po volbách se ale ukázalo, že Věci veřejné zakotvily ve vládě, která vyhlásila korupci atomovou válku, ovšem pouze verbálně. Kauza Barták směřovala za Kalouskovy pomoci do vyšumění, například.

Protikorupční opatření vláda odložila s tím, že má hlavu plnou důležitějších starostí, které z neznámých důvodů označila jako reformy. Správně: škrtreformy. Škrtání měla provázet, opět verbálně, jakási náhražka étosu, který by v očích některých lidí škrty ospravedlnil: politici si snížili platy — považte, o pět procent.

Škrtací „étos“ a imunita

Dalším tahem bylo zúžení imunity zákonodárců, což je sám o sobě dobrý počin. Opozice ovšem vycítila, že tyto kroky v očích některých lidí onen „škrtací étos“ naplňují, takže musela nutně následovat jedna z již zaběhnutých sněmovních her na demokracii. Tuto hru mají naši poslanci rádi. Začíná tak, že vláda navrhne zákon, dejme tomu o zákazu pozorovat v šatně na plovárně dírou po suku převlékající se osoby. Načež v médiích horlivě vystupují poslanci, že jsou sice opoziční, ale s tímto vládním návrhem jim nezbývá než souhlasit.

Po projednání ve výborech opozice na plénu sdělí, že bude proti, protože v návrhu není přesně určena nejmenší možná díra po suku, která koukání na převlékající se osoby již neumožňuje. Všichni vědí, že ve skutečnosti jde o to, že zákon by se týkal i těch plováren, které vlastní opoziční politici. Všichni se však tváří, že jde skutečně o demokratické rozhodování, protože i dnešní koalice bude jednou opozicí.

Prokorupční zahnilost

Atmosféra protikorupční exploze tedy pozvolna uvadala a nabrala podobu zahnívajícího minulého volebního období, když v tom, ke smůle Věcí veřejných, následovaly další volby. V nich tato strana propadla. Nutně a zákonitě muselo následovat jediné: pokus VV přesvědčit veřejnost, že to s tažením proti korupci myslí skutečně vážně. Této role se ujal Radek John, pochopitelně. Ke slovu přichází další užitečný krok, činěný ovšem taktéž z ryze účelových důvodů: snaha o odvolání policejního prezidenta Oldřicha Martinů. O účelovosti svědčí i fakt, že John zároveň Martinů nabízí místo v Europolu.

To je opravdu důležité, bez ohledu na důvody, které John k odvolání Martinů uvádí. I tento policejní prezident totiž, jakož i jeho někteří předešlí kolegové, byl ve své funkci v době, kdy se stranické kauzy ODS a ČSSD, nastřádané za několik volebních období, zametaly úspěšně pod koberec. Během posledních let nebyla žádná z nich vyšetřena, o což se střídavě starali ministři ODS i ČSSD, respektive jimi dosazení funkcionáři na státním zastupitelství a v policii. Bývalý zástupce policejního prezidenta a nový náměstek ministra vnitra Viktor Čech v médiích uvedl, že policisté zabývající se nejzávažnější kriminalitou necítili ze strany Martinů podporu.

Vzpomeňme pietně pokusy paralyzovat boj s organizovaným zločinem ze strany ministra vnitra Stanislava Grosse, které vyvrcholily odchodem asi stovky elitních policistů, vyšetřujících zásadní případy ekonomické kriminality spjaté s politikou a mafiemi, za ministra vnitra Ivana Langera.

Pokud chce John korupční kauzy opravdu dotáhnout do konce, a získat tak nazpět ztracené politické body, je odvolání policejního prezidenta prvním nezbytným krokem. Stejně jako bylo nezbytné docílit odvolání nejvyšší státní zástupkyně, kvůli níž byla justice mediálně překřtěna na „justiční mafii“.

Íčko opět v akci

Hlavním skloňovaným jménem, které spojuje staré pořádky s verbálně novou ODS, je právě náš starý dobrý známý Ivan Íčko Langer. Ten samý bývalý ministr vnitra, který přiznal, že v roce 2000 lobboval ve prospěch podnikatele Luďka Sekyry při privatizaci IPS. Tentýž Sekyra si tento kšeft domlouval s mafiánem Mrázkem, oba společně pak přes Langera ovlivňovali průběh privatizace. Íčko tedy zasahováním do výběrového řízení z významných politických pozic zvýhodňoval jednoho podnikatele před druhými. A lobboval i za to, aby Sekyra dostal na tuto zakázku úvěr miliardu a půl od IPB.

Íčko se také stýkal s jakýmsi Kutalem, bývalým policistou, který byl jedním z hlavních protagonistů kauzy LTO (podrobnosti lze najít ve dvou článcích: Slušný člověk byl a je za hlupáka, říká investigativní novinářka Jana Lorencová a také Kapitoly z Langerova politického života: lobbing i kontroverzní podnikatelé).

V listopadu 2005 se Íčko sešel v luxusní pražské restauraci s podnikatelem Andrejem Babišem. Shodou okolností v době, kdy ODS navrhovala ustavení vyšetřovací komise kvůli privatizaci společnosti Unipetrol, v ní hrál Babiš jednu z hlavních rolí. A abychom neopomněli: ten samý Langer prý zajistil praktickou neodvolatelnost současného policejního prezidenta. Proč asi?

Pokud je pravda, že ODS svěřila stranické financování do rukou právě tohoto politika, dala tím jasně najevo, jak to s tažením proti korupci myslí.

A situaci dokresluje další akt z dílny ODS: protikorupční detektivové zahájili v poslední kauze ODS vyšetřování s podezřením na trestný čin pletichy při veřejné soutěži, za který hrozí až osm let vězení. Problém je ale v tom, že to platí až pro případ jeho dokonání, pouhá příprava není trestná. Není tedy vůbec jisté, že bude Drobilův poradce Martin Knetig z něčeho obviněn. Nový trestní zákoník platný od Nového roku je postavený na jiných principech než ten předchozí a u některých hospodářských trestných činů včetně pletichy při veřejné soutěži trestnost přípravy zrušil, potvrdila Právu šéfka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová.

Ano, správně, na jiných principech, známých již z devadesátých let, kdy zde hrstka „vyvolených“ během ekonomické transformace beztrestně drancovala zemi.

Nebezpečí vyšetření kauzy

ODS svým počínáním Johnovi dobře nahrála na smeč. Prokázala totiž, že se ve skutečnosti vůbec nezměnila, přestože se do jejího čela dostal Petr Nečas, který postupem doby na kongresech ODS kritizoval zkorumpovanost i korytářství. Kauza Drobil nebude podle Nečase v žádném případě zametena pod koberec, předem ovšem odmítá, že by měla něco společného s financováním ODS: „Jednoznačně odmítáme jakékoli lživě vytvořené souvislosti mezi Státním fondem životního prostředí a financováním ODS. Budeme trvat na důsledném prošetření všech okolností tohoto případu.“ Souvislosti ovšem nejsou lživě vytvořené, ale jedním z účastníků korupční kauzy jednoznačně používané jako argument. Nečas vytváří tento mýtus, aby Drobil mohl zůstat místopředsedou ODS a poslancem.

Nečas měl namísto povykování, kvůli kterému čím dál víc ztrácí na důvěryhodnosti, počkat na závěry vyšetřování. V tom ovšem vězí pro ODS největší potíž:

Vyměněna bude nejvyšší státní zástupkyně, která šla politikům na ruku, vyměněn bude asi i policejní prezident, během jehož éry nebyla vyšetřena žádná stranická kauza. A ministerstvo vnitra řídí předseda strany, která nutně potřebuje zabodovat. Skoro to vypadá, že by vyšetřování této kauzy mohlo být pro tentokrát dotaženo až do konce.

Mohlo by se proto lehce stát, že ODS se pro voliče stane stranou pod jejich úrovní vnímání. A to byl také hlavní důvod, proč se role zachránce aktivisticky ujal prezident Václav Klaus a otec-zakladatel ODS.