Vše, co nám přináší zkušenost, vše složené, vystavené přeměnám a rozdílům v čase a prostoru, všechno, co vzniká a zaniká, je vystaveno možnosti zkažení, tedy korupce (lat. corruptio — zkažení). Údiv nad korupcí nad zkažeností zrovna státních úředníků a politiků mi proto připadá licoměrný. Obvykle má funkci ukázat, jak je mravně čistý ten, kdo tato obvinění hlásá. My čistí novináři a vy zkorumpovaní politici. My čistí véčkaři a (do uzavření současné vládní koalice) vy zkorumpovaní političtí mastotodonti

Dnes se korupcí obvykle míní to, že vládní činitelé, poslanci, senátoři, hejtmani, zastupitelé a radní, soudci, státní zástupci a policisté jsou úplatní. Občanské iniciativy, sledující tento sociální jev, promýšlejí do detailů podmínky podporující korupci, jako je koncentrace politické moci a rozhodování. Je pozoruhodné, že podle jejich pozorování by korupce měla kvést v režimech nedemokratických, což nemusí být otevřené diktatury, ale i vláda „mocenských klanů“, a přitom Česká republika, která se honosí svou tradiční demokratičností, se ocitá v ostudných polohách v tabulkách sestavovaných každoročně iniciativou Transparency International.