O tom, že je liberalismus ve svém osvíceneckém základu levicový, jsem například nikdy nepochyboval.

Těžko by Karel Čapek - který NEBYL ani reformistickým socialistou - mohl někdy napsat "Matku", kdyby nebyl jaksi levičákem "sui generis".

Nejen J.S.Mill - i sám Marx byl nakonec do jisté míry "liberálem své doby" - zkuste najít nějaké úvahy o regulaci v jeho rozsáhlém díle a v "Kritice Gothajského programu " nesnáší, když se někdo chce dohodnout s Bismarkem a státně zvýhodňovat dělnická družstva ...

Liberalismus samozřejmě není ani levicový ani pravicový, urputná snaha namontovat jej na své vidění světa tu u zastánců pravice, tu levice je úsměvná. Václav Bělohradský to myslím dobře ví a tu jeho závěrečnou větu, o které věděl, že bude poslední, vnímám mnohem spíš jako poťouchlé pošťouchnutí vůči pravicovým uzurpátorům tohoto slova. To bylo mistrovské. Pobavil mě.

S hodnocením liberalismu v obecné rovině jednoznačně souhlasím. Ale připomenul bych, že už i tady se před časem psalo, že v současném českém kontextu se liberální hodnoty, resp. jejich zastánci, často ocitají nalevo od... nechci říkat středu, ale vládního diskurzu. Nedávno v tomto smyslu psal Pavel Barša v Lidovkách: vždy jsem se považoval za liberála, a jsem-li dnes proto vnímán jako levičák, tak ať jsem teda levičák.

Liberalismus v 19. století představoval politický střed, vpravo byli konzerativci, vlevo socialisté, ve 20. století se posunul spíše doprava, levice socialisté, vpravo liberálové a konzervativci. Neoliberalismus v pojetí Berlina či von Hayeka je jednoznačně pravicový, diskuse v návaznosti na Rawlse - libertarianismus Nozicka je pravicový, liberálové jako Rawls či Dworkin jsou ve středu. U nás se liberalismus dostal doleva, protože pravice se posunula na pozice neoliberální paleokonzertivců, řekl bych jsou to konzervativní a ekonomicko liberální vykopávky z 19. století a tím pádem se středový evropský liberalismus ocitá nalevo. Ještě poznámka k Schwarzenbergovi - ten v onom vládním panoptiku zastupuje pobělohorskou šlechtu, i když se původně oproti svým předkům ještě v dobách disentu hlásil k Havlíčkovi a Masarykovi. V dnešních souvislostech je pikantní, že jeden z jeho předků, který zastupoval zájmy císaře a katolické církve v Rakousku-Uhersku prohlásil o husitech, že to byla banda zlodějů a žhářů, proti tomu protestuje Masaryk v České otázce.

Přiznám se, že mne pozice liberalismu v politickém spektru, ba ani v politickém diskurzu, prakticky nezajímá, protože se neustále mění a bude měnit.
Mnohem více by mne zajímala debata o odporu vůči „fragmentům“ kapitalismu a teze o odmítání hledání jeho alternativy. Především proto, že pan B. přiznává globálnímu kapitalismu až mafiánský rozměr, ale při tom odmítá vzpouru proti jeho jakési generální příčině, podle něj nejspíš abstraktní. U politiků nekonečný a věčný reformismus chápu, ale u filosofa tak zásadně odmítajícího globální kapitalismus založený na růstu a povýšení soukromých zisků nad pozemšťanství, je mi nepochopitelný.

"Žijeme v tyranii fragmentů, musíme se vzdát popisu systému jako celku." -- Bělohradského mudrování o "metafyzické iluzi" bohužel silně připomíná Kusejra ze slavné povídky Ivana Vyskočila. Tedy toho hrdinu, v jehož vyprávění se "třicetiletá válka změnila v třicet tisíc dvouhodinových hospodských rvaček" (cituji po paměti).
Věru těžko brát vážně jako filosofa někoho, kdo sám sobě (a druhým) doporučuje vyhnout se otázkám po věcech podstatných.
Nad lidmi (vysokoškolsky vzdělanými!), kteří před dnešním světem stojí ve "smutném údivu" (Pehe-Štern) nebo jsou "jako stoupenci EU ... zklamáni" (Bělohradský) zbývá sotva víc než pokrčit rameny.

Anebo je to nakonec tak, že "v průměru je naše síla" ??! (V+W)

Stanislavu Hoškovi: Není filosof jako filosof ...

Karel Kosík svůj esej nazvaný “Mafiánství” (květen 2000), začíná těmito slovy:

“Odvěký zápas Dobra se Zlem probíhá za našich dnů, máme-li věřit ideologům, jako střetání dvou druhů kapitalismu: dobrotivého a mafiánského. Ve spojení s dobrem není již kapitalismus, čím kdysi býval, změnil se k nepoznání a stal se skutečností zcela jinou, vystupující pod přívětivým štítem "sociálně orientovaného tržního hospodářství". V této zmodernizované podobě svolává lidi dobré vůle do boje proti zlořečenému mafiánství, které jako cizorodé těleso a vetřelec ohrožuje nezadržitelný pochod lidstva k všeobecnému blahobytu.”

A dále:

“ ... Ryzí (klasický) kapitalismus NEVYLUČUJE mafiánství ani klientelu, podle potřeby používá obojího, stejně jako NEVÁHÁ zahájit válečné akce nebo nastolit otevřenou diktaturu, pokud jsou jeho zájmy v nebezpečí. Není dogmatický, chová se pružně a pragmaticky.”

“Může se kapitalismus zříci, vzdát, zbavit mafiánství v nejrůznějších podobách, aniž by ohrozil svou existenci?”

“... mafiánství, spolu s klientelou, vykonává práci jiného druhu: podkopává základy a smysl lidské existence.“

“Globální kapitalismus ohrožuje lidstvo a Zemi dvěma způsoby, které se prolínají a srůstají do hrozivé, destruktivní dvojkoalice fatalismu s mafiánstvím.”

Jan Keller (na programové konferenci ČSSD) poukazuje na to, že “ ... pravice přímo ze své povahy nemůže bojovat proti korupci mimo jiné proto, že neuznává potřebu nastolit rovnováhu mezi soukromým a veřejným.”

“Skuteční”, “radikální liberálové” jsou jiného názoru. Manifestačně nám nabízejí variantu perestrojky, cestu očisty znečištěného kapitalismu.
A Václav Bělohradský moudře přizvukuje: "Nemá smysl hledat systémovou alternativu ke kapitalismu."

takze nam nezbyva nez ta pece o kvalitu liberalni demokracie a tim tedy pece o umeni utapeni nam tak blizke touhy po polemice. Pokusit se povazovat polemiku za zlo a diskusi o alternative k dnesni neoliberalni forme kapitalismu - ze ktereho se vytratilo usili o socialni a ekologicky smir za fajnovy postoj. Vyparenemu socialnimu kapitalismu je treba navleknou nejen opraseny, ale i novy zeleny kabat.