S kolegy na Filozofické fakultě často diskutujeme nad situací humanitních věd v České republice a také nad rolí humanitních věd v současné české společnosti. Nezřídka nás přitom překvapuje, jak (ne)jsou humanitní obory reflektovány v diskusích o připravovaných reformách vysokého školství. O tom, že je třeba reformovat současné české vysoké školství, pochybuje málokdo. Na tom, jak to udělat, se málokdo shodne. Objevují se různé nápady, ať už veřejné (zejména na úrovni ministerstva či vlády), nebo spíše individuální (v rámci české akademické obce). V tomto textu bych se chtěl zaměřit na specifika humanitních oborů, tedy na významnou oblast vysokého školství, jež dosud nebyla tematizována tak, aby to mohla širší veřejnost postřehnout. Budu zde prezentovat své osobní stanovisko (předesílám, že se v některých věcech se svými kolegy z FF UK neshodnu) a budu rád, když tento text přispěje k širší diskusi nad tématem humanitních věd.

Humanitní obory mnohdy představují pro nehumanitně orientovanou veřejnost obory, kde se bezobsažně řeční a člověk je za to placen. Humanitní vědy tak musí společnost přesvědčit, že jsou důležité, že jsou potřeba a že by byla chyba, kdyby nebyly dále podporovány. Klíčovou věcí pro humanitní vědy tak je, smysluplně vysvětlit, „k čemu jsou“.

V nedávné době se této věci věnovala publikace K čemu dnes humanitní vědy? (2008), u které je dobré se krátce zastavit. Jedná se o knížečku složenou z textů sedmi významných humanitně orientovaných badatelů působících v České republice. Dalo by se tak předpokládat, že odpovědi na otázku z titulu knihy půjdou do dostatečné hloubky a nabídnou široké veřejnosti skutečně přesvědčivé vysvětlení toho, proč je podpora a uchování humanitních věd v jejím zájmu. To však kniha nesplňuje.

Dva autoři, Miloslav Petrusek (FSV UK) a Miroslav Verner (FF UK), pojali své texty úzce oborově, tj. informovali o sociologii, resp. egyptologii. To jistě má své opodstatnění, je to i důležité, avšak vzhledem k otázce vytčené v titulu knihy jde spíše o vyjádření nepřímá.