„Už jsme přišli o víc,“ říkala maminka, když se zas něco nepovedlo. Byla v tom hluboká moudrost člověka narozeného v roce 1939. Jednu část rodiny okradli komunisté, nemovitosti druhé části spadly pod poválečné dekrety. Maminka byla zvyklá, že se i v klidnějších letech přichází spíše o něco než k něčemu.

Dostal jsem od banky něco, co jsem si nepřál. Přišlo mě to na skoro šest tisíc. Když jsem se banky po vyčerpání reklamací zeptal na její institut ombudsmana, napsali mi nějaké odkazy, ne e-mailovou adresu. V odkazech listovat nehodlám, už jsem přišel o dost. A já už měl hotový dopis. Tak se o něj veřejně podělím.

Nabízím kauzu, pokud to kauza je

Nechce si někdo zahrát kauzu, pokud to kauza je? Konkurenční banka, studentky a studenti práv? Případné soudní tahanice se zúčastním a budu o ní psát.

Při přenechání kauzy si jen ohlídám, abych popřípadě neplatil nějaké výlohy. Naštvali mě, a chci, aby se o tom vědělo. Malé právo v jedenadvacátém století. Maminka ho po většinu svého života neměla.

Bance jsem napsal:

Dobrý den, institute ombudsmana Raiffeisenbank,

v uplynulých týdnech jsem vyčerpal snad všechny možnosti komunikace s vaším reklamačním oddělením. Obracím se na vás jako na poslední instanci. Pokud máte zájem, vyžádejte si od svých reklamátorů a reklamátorek, co jsme si psali.