Výzva prezidenta Petra Pavla z jeho novoročního projevu, aby Česká republika po téměř dvaceti letech přešlapování spustila proces přijetí eura, okamžitě vyvolala odmítavé reakce jak v opozičních stranách, tak v části vládní ODS.

Bývalý prezident Václav Klaus dokonce označil snahy přijmout euro za nebezpečné a vyzval k celonárodní „debatě“, na jejímž konci by mělo být referendum o přijetí eura. I hnutí ANO, jehož předseda Andrej Babiš byl v počátcích své politické kariéry pro přijetí eura, nyní euro odmítá a podle místopředsedkyně hnutí Aleny Schillerové se ANO chystá připravit referendum.

Česká republika a další země, které dokončily přístupové rozhovory s EU v roce 2002 a vstoupily do Unie v roce 2004, se ale k tomu, že společnou evropskou měnu přijmou, zavázaly už v přístupové smlouvě. O dalším referendu, věnovanému speciálně euru, nebyla řeč.

V České republice byl vstup do EU schválen v referendu v červnu 2003. Na otázku „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ odpovědělo tehdy kladně více než 77 procent hlasujících.

Maastrichtská kritéria

Jelikož pro vstup do eurozóny musí země plnit takzvaná maastrichtská kritéria, měly země, které vstoupily do EU 1. května 2004, přístupový proces teoreticky spustit hned v okamžiku, kdy kritéria začaly plnit.

Kritéria jsou čtyři: průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 procenta průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace; dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 procenta průměr tří zemí s nejlepšími hodnotami; podíl státního dluhu na HDP nesmí překročit 60 % a podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.

Posledním kritériem pro samotný vstup do eurozóny je, že alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do Evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II). Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu, nebo jinak řečeno centrální parity k euru. Po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci.