S novým prezidentem přichází do českého veřejného prostoru také nová „první dáma“. O tom, jaké možnosti tato instituce skýtá, a jaké limity s sebou nese, píše naše pravidelná přispěvatelka Alena Zemančíková.

Být první dámou znamená především hledat svou roli. Eva Pavlová se svým manželem. Foto FB Petr Pavel

Institut první dámy je v našich poměrech záležitost poněkud monarchická, což vyplývá i z celkového chápání pozice prezidenta a z charakteru místa, kde sídlí jeho úřad. Můžeme se demokraticky bránit, ale pravda je, že ta sentimentální zátěž kdekoho přemůže. Jak můžeme vidět u postav manželek prezidentů. Přesněji řečeno těch prezidentů, kteří jimi byli v dobách, které uznávají sociální rozvrstvení občanů.

Titul „první dáma“ je také poněkud buržoazní, manželky socialistických prezidentů své chotě (už to slovo je v případě Klementa Gottwalda nebo Antonína Zápotockého nepatřičné) na veřejné akce a zahraniční cesty spíše nedoprovázely (ačkoliv v Moskvě to dobře znaly) a vlastní agendu nevedly. První dámě států Západu se nejvíc podobala manželka Michaila Gorbačova Raisa. A Elena Ceaușescu, která ale byla spíš rumunskou Lady Macbeth.

Od první dámy se očekává, že bude vedle reprezentačních záležitostí představovat lidštější, měkčí a laskavější tvář prezidentského úřadu. Když k tomu má nadání, může se jí to dařit, jak je vidět na případu Hany Benešové nebo Livie Klausové. V případě prezidentství Václava Havla udržovala Olga identifikační spojnici s jeho předchozím disidentským „životem v pravdě“, manifestovala sílu autenticity a přirozené důstojnosti. Byla ikonou férovosti.

Dagmar Havlová roli první dámy hrála s nadáním odpovídajícím jejím hereckým kvalitám (a přes překážky veřejného mínění), zejména při zahraničních návštěvách byla účinnou diplomatickou pomocnicí. Počínaje nástupem kapitalismu zakládají manželky prezidentů pro potřebu své charitativní činnosti nadace.

Instituce

Osobně nemám navěšování krejčovských salonů a vizážistických firem na osobu prezidentovy manželky moc ráda, ale když už to musí být, může první dáma také určovat vkus a styl. Ne každá žena má nadání k tomu být občanům modelkou, a ne každou taková role navíc baví. Ale úplně se jí vyhnout nemůže, takže udělá nejlépe, když se postaví za ty ženy, k nimž se bytostně počítá, a třeba to i trochu verbalizuje.

V našich poměrech jsou to ženy pracující (je zajímavé si připomenout, že vlastně jediná prezidentova manželka po roce 1989, která neměla vlastní profesi, byla Olga Havlová). První dámě by také slušelo, chce-li mluvit o oblékání, kdyby připomněla, že mnohá naše elegance vzniká v otrockých podmínkách asijských továren, a projevila respekt k udržitelnosti.

V České republice nemá první dáma žádný statut a její výdaje jsou součástí rozpočtu prezidentské kanceláře. O ustavení titulu První dáma a zřízení k tomu příslušného personálního a rozpočtového zajištění se pokusil pro svou manželku Brigitte v roce 2017 francouzský prezident Macron. Setkal se ale s masovým odporem občanů a pod tlakem od svého úmyslu ustoupil.

V naší polistopadové historii reklamovala statut první dámy Dagmar Havlová. Sklidila nesouhlas, později však její intervenci ocenila Ivana Zemanová. Pracovní stůl, počítač a asistent/asistentka už asi dnes problém nepředstavují. Vyhrazený vlastní rozpočet však první dáma v rámci provozu prezidentské kanceláře nadále nemá.

×
Diskuse

Myšlení, které nevyhnutelně a tragicky připoutává identitu jedince k jeho biologickému základu, nazývá francouzský filosof Emmanuel Levinas hitlerismus.

Následník trůnu by přece měl oba své rodiče v rodném listě.