↗

Někdejší učitelský odborář Pedro Castillo nastupoval do úřadu s velkými očekáváními. Namísto velkých změn však Peru zažilo rok a půl válek prezidneta s ostatními politiky. Letos 7. prosince se Castillo pokusil po vzoru jiného z peruánských exprezidentů Alberta Fujimoriho o auto-puč — o rozpuštění Kongresu a nastolení vlády všemocné hlavy státu rozhodující pomocí dekretů. Krom skalních stoupenců ho ale nikdo nepodpořil. Foto Ernesto Benavides, AFP

Politika v latinskoamerických demokraciích má svá specifika a tamní zkušenosti nelze automaticky přenášet jinam. Zároveň se ale v této části světa praktikuje dosud v obnaženějších formách — bez vše-převracejícího píár, s lepší čitelností aktérů a s jednoznačnějšími vazbami mezi příčinami a důsledky. Místy tak může analýza tamních událostí ukázat mnohé i našemu prostředí.

Jednomu z příkladů jsme se zde věnovali loni, když vládnoucí levicová síla v Ekvádoru porazila sebe samu rozhodnutím nereflektovat kritiku a prostě zválcovat volby sociálně-ekonomickými tématy. Další výmluvný se udál teď v sousedním Peru.

V dvaatřicetimilionové zemi s HDP České republiky vyhrál minulý rok prezidentské volby Pedro Castillo, učitelský odborář a konzervativní levičák, který sliboval sociálnější stát, narovnání rozdílů a důslednější přerozdělení příjmů z těžby. Volby nicméně skončily extrémně těsným rozdílem a mnoho Peruánců volilo Castilla i proto, že ve druhém kole soupeřil Keiko Fujimoriovou — dcerou a dědičkou někdejšího autoritářského prezidenta Alberta Fujimoriho.

Castillo tyto skutečnosti jakoby nevnímal. Přestože jeho kandidátka Lidová síla získala v parlamentní části voleb pouze 37 křesel ze 130, rozhodl se vládnout konfrontačně, s odvoláním na „mandát od lidu“: „Politické vzruchy mne nezajímají. Lid si vybral mne, ne tyhle mafiány a korupčníky,“ říkával k tématu s oblibou.