Ve svém článku o pravicových svazácích jsem poznamenal, že podle mého mínění by případná koaliční vláda ČSSD a KSČM neznamenala nějaký zásadní obrat české polistopadové politiky. A to ať v dobrém, či ve zlém.

Ve vzduchu však visí otázka, zda by případná koalice těchto dvou stran v případě vítězství levice jako celku nebyla v posledku pragmatickým řešením, a to nejen pro levici, ale paradoxně možná i pro pravici a pro celou politickou scénu u nás.

V současnosti komunisté blokují celou politickou scénu a na této blokádě profitují. Nenesou takřka žádnou odpovědnost za polistopadový vývoj, mohou se cítit čistí jako lilie. Mají své jisté coby protisystémová strana sbírající hlasy zásadně nespokojených.

Zde je první plus případné koalice. Komunisté by se mohli konečně umazat, jejich třešničkové fráčky by potřísnil omastek vládní odpovědnosti. Ve výsledku by tak mohli přijít o část svých voličů. Tím by mohl vzniknout i prostor pro vznik nové levicové strany, autentické, soudobé a radikální.

Jiná, dle mého soudu nepříliš pravděpodobná varianta je ta, že by se komunisté účastí na vládě kultivovali a stali se moderní radikálně levicovou stranou.

Z tohoto řešení by paradoxně mohla něco vytěžit i pravice. Politická scéna by se projasnila a zřetelně rozdělila na pravý a levý blok. Pravicové strany by se v očích svých voličů nemusely kompromitovat případným vstupem do koalice s nenáviděnými „socany“, mohly by se stabilizovat, očistit a připravit na další volby.