Na ženy, a to i ty ve vědě, dopadají současná opatření nejvýrazněji. Jakým překážkám jsi coby akademička s malým dítětem musela zatím čelit ty osobně?  

Pro naši rodinu — muž je také sociolog — bylo určitě největším problémem zavření jeslí. Na rozdíl od řady vědkyň ovšem nemusím řešit domácí výuku: ta akademickou práci téměř znemožňuje, a navíc častěji připadne za úkol právě matkám. 

Díky tomu a také díky posunutí lhůty pro odevzdání žádostí se mi podařilo včas odevzdat projekt Grantové agentuře ČR. Je dobře, že GAČR k takovému krok přistoupil, ale přesto se ukázalo, že mnohým lidem měsíc navíc nestačil — právě proto, že se zničehonic ocitli doma s dětmi, které vyžadují nepřetržitou péči, a navíc také výuku. Sama vím o několika vědkyních, které letos přípravu grantu vzdaly, protože na to jednoduše neměly čas. Bylo by dobré zmapovat, jakých a kolik žádostí ubude. 

Některé instituce ovšem nebyly tak vstřícné. Jaká úskalí přináší neochota vědeckých pracovišť zohlednit povinnosti péče o děti či starší rodiče? 

Průzkumy ze zahraničí ukazují, že na budoucí vývoj kariér bude mít koronavirová krize zásadní vliv. Stejně jako v případě jiných celospolečenských nerovností se i v rámci vědy prohloubí stávající problémy. Zjednodušeně řečeno, lze očekávat, že ti, kdo teď nemusejí o nikoho pečovat, případně pečují poměrně výrazně méně, budou kariérně postupovat rychleji než ti, kdo pečovat musí. V kombinaci se systémem financování vědy, z více než poloviny závislým na účelovém financování, to může řadu lidí z akademické sféry úplně vyloučit. I jeden (ne)získaný projekt může hrát ve vědecké kariéře ohromnou roli. 

O problémech, jimž čelí vědkyně a vědci, kteří se snaží zkombinovat vědeckou práci s osobním životem, se ví už velmi dlouho. Proč tedy teď opět narážíme na staré problémy?