České ekologické hnutí je jednou z největších vymožeností polistopadového vývoje. Děti Země, Greenpeace, Hnutí Duha jsou organizace, které se rodily v bujaré atmosféře spjaté se zánikem Husákova režimu. Vznikla tu úctyhodná síť center ekologické výchovy a poraden pro ekologicky příznivý způsob života.

Dnes ekologičtí aktivisté vyjdou v mnoha městech do ulic ukázat, co dělají a co umí. Letošní Den Země se koná u příležitosti dvacátého výročí prvních českých oslav. V roce 1990 se uskutečnily po celém světě a byly jednou z největších a také posledních událostí, do nichž se promítaly plané naděje, že by se východní blok zbavený sovětských okovů mohl vydat po cestě, která by se vším všudy nekopírovala v mnoho ohledech bludnou trajektorii Západu.

Před dvaceti lety se české oslavy Dne Země staly veřejnou událostí číslo dvě, hned po první návštěvě Jana Pavla II. v Československu. Ale i on se oslav Dne Země zúčastnil — na Velehradě zasadil při té příležitosti strom. Ekologické hnutí se před dvaceti lety těšilo ve společnosti dnes stěží představitelnému respektu, neboť bylo obecně bráno za jednoho z vítězů listopadové revoluce. A i ČEZ se ho opravdu bál.

V té době starostové v okolí Temelína shromažďovali síly k odvrácení dostavby jaderné elektrárny, dukovanský starosta byl otevřeným spojencem ekologických iniciativ, a když zástupci ekologů předávali předsedovi vlády Václavu Klausovi desetitisíce podpisů proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín, označil je výstřední politik, jemuž česká média ovšem právě tehdy budovala v podstatě kult osobnosti, za „rozbíječe konsensu“.

To byla ovšem hluboká poklona, protože v první půli devadesátých let české ekologické hnutí vskutku představovalo pro Klausovu ODS protivníka se silnějším společenským zázemím, nežli měly opoziční politické strany. Ekologické hnutí bylo mimoděk jedním z hlavních nositelů étosu původního tíhnutí listopadové revoluce, kterou Klausova ODS unesla a zkomolila ve jménu české verze thatcherismu.

Být českým konzervativcem na začátku devadesátých let ovšem znamenalo konzervovat socio-kulturní vzorce Husákovy normalizace, což se Klausovi a jeho kompanii skutečně podařilo. Ekologické hnutí tomu vzdorovalo metodami občanské neposlušnosti i osvěty, rozrůznilo se do větví: radikálních organizací organizujících kampaně, vychovatelů a poradců rozšiřujících ve společnosti širší zázemí ekologickým snahám.