Po komunálních volbách v roce 2018 se v Praze mluvilo o modré vlně — občanští demokraté nejenže těsně zvítězili v celopražském měřítku, své pozice obhájili nebo vylepšili také v mnoha městských částech. Zdálo se, že alespoň částečný návrat na ztracené pozice mají zajištěn.

Velmi záhy se ale ukázalo, že realita může být i k vítězům leckdy krutá. Na magistrátě skončila ODS v opozičních lavicích, podobně se situace vyvinula i v některých městských částech.

Hned v několika případech ODS přes svůj vysoký volební zisk zůstala stát stranou. Nové koalice přitom vznikaly obvykle na podobném půdorysu — místní uskupení se domluvila s Piráty, Zelenými a Čižinského Prahou Sobě; spíše marginální roli sehrávali křesťanští demokraté, STAN a TOP 09.

Při utváření nových radničních většin byla zřejmá logická snaha vyhnout se spolupráci s hnutím ANO. Neméně důležitou motivací však byla snaha vymezit se vůči starým pořádkům reprezentovaným zejména ODS, ale také TOP 09, pravicovými stranami, které dlouhodobě obsazovaly vedení radnic po celé Praze a jež si zároveň nezanedbatelné množství voličů spojuje s řadou korupčních afér a nekoncepční politikou ve vícero oblastech, mezi nimiž vyniká bytová politika.

Při sledování tehdejších vyjednávání se nešlo ubránit vzpomínce na výroky Andreje Babiše o „tradičních stranách prolezlých korupcí“, jak předseda vlády častoval zejména pravicovou opozici ve sněmovně, a před vytvořením vlády i sociální demokracii. Na republikové úrovni mu rétorika o nahrazení zprofanovaných a neschopných politiků hnutím, které bude „skutečně pracovat pro lidi“, vyšla dokonale a dovedla ho až k postu premiéra.

Podobný narativ zčásti využili i pražští komunální politici při svém tažení proti oběma pravicovým hegemonům pražské politiky. Veškeré paralely mezi celostátní a metropolitní politikou ale končí při pohledu na následný vývoj.

Osud nových spojenectví předznamenal rozpad koalice na Praze 4 v dubnu 2019. V červnu téhož roku následovala její příklad Praha 5 a momentálně víří neklidné vody pražské politiky „převrat“ na Praze 1. Přestože jsme byli v jednotlivých případech svědky lehce odlišných scénářů, výsledek je identický. Nastupující koalice sestávají primárně z ODS, TOP 09 a ANO. Doplňují je pak zastupitelé lokálních subjektů či STAN.

Dvě antibabišovské strany tvořící kostru pravicové opozice ve Sněmovně se tak na komunální úrovni neváhájí spojovat se svým úhlavním rivalem, proti kterému kontinuálně brojí již několik let. Jinak než pokrytectvím takové jednání nazvat nelze. Zároveň je tento neobvyklý svazek námětem na úvahu o podhoubí vzájemné spolupráce — jedná se z obou stran o pouhý pragmatismus, nebo lze za nenadálou aliancí tušit též hlubší politickou spřízněnost?