Lidovcům se vrací sebevědomí

Lukáš Jelínek

Volba Mariana Jurečky signalizuje mimo jiné to, že lidovci se hodně chtějí vrátit do vlády.

Na loňském sjezdu se lidovci pokusili odstřihnout od nedávné minulosti. Pavla Bělobrádka, který stranu přivedl nejen zpátky do Sněmovny, ale i do vládní koalice s ČSSD a ANO, a který se chtěl vrátit k rodině, vystřídal Marek Výborný, jenž se nezdráhal některé momenty lidovecké přítomnosti ve Strakově akademii kritizovat. Však také v souboji o šéfovské křeslo tehdy porazil Bělobrádkova věrného souputníka, exministra zemědělství Mariana Jurečku.

Zajímavá byla i sestava místopředsedů. Na prvním místě senátorka Šárka Jelínková, s výbornou pověstí na Slovácku, leč v divočině celostátní politiky působící příliš křehce. Nakonec se soustředila zejména na vnitrostranické dění a podle názoru mnohých si ji nešlo neoblíbit.

Kdo by čekal, že hendikepy Jelínkové vyrovnají další místopředsedové, by byl vedle jak ta jedle. Šlo o náměstky primátorů Brna, Liberce a Havířova, komunálními problémy vytížené muže, kteří do republikového dění nepromlouvali. Vše musel dohánět poslední z místopředsedů, ostřílený sněmovní harcovník Jan Bartošek.

Není divu, že za rok lidovci nijak nevyrostli a ničím nezaujali. Proti suchu bojují i další strany, hájit církevní restituce je nepopulární a proměny volební legislativy občany nechávají chladnými.

Nakonec se o KDU-ČSL mluvilo nejvíc v souvislosti se zvažovanou integrací pravice. Máloco jiného ale působí tak nejistě jako ona. Dá se rozumět protibabišovským demonstrantům z Letné, že by jim spojení takového Bartoška s Miroslavou Němcovou připadalo logické. Stejná vzletná slova, stejná silácká gesta, stejné zaťaté výrazy.

×