Společnost Home Credit ze skupiny PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera po necelých dvou týdnech odstoupila od smlouvy o partnerství s Univerzitou Karlovou. „Nechceme být nadále vtahováni do iracionálních debat o smyslu naší spolupráce, které oba subjekty poškozují. […] Zdá se, že pro aktivisty na sociálních sítích není větší radosti než z pohodlí vlastního gauče rozcupovat to, co se ostatní snaží vybudovat,“ vysvětil její tiskový mluvčí Milan Tománek.

Iracionálními debatami měl na mysli několik otevřených dopisů a stanovisek akademických senátů jednotlivých fakult nejvýznamnější české univerzity, které požadovaly, aby rektor Tomáš Zima neprodleně rozvázal spolupráci s firmou Home Credit, jež proslula mimo jiné tím, že proti svým klientům — dle odhadů odborníků z Člověka v tísni se jedná o tisíce lidí — vede na základě neplatných rozhodčích doložek nezákonné exekuce, a vhání je tak do prakticky neřešitelných dluhových pastí.

Bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy Stanislav Štěch, vedoucí právně-sociologického centra na Univerzitě v Cardiffu Jiří Přibáň nebo ředitelka Katedry sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Olga Lomová, Tománkovými slovy „aktivisté ze sociálních sítí“, se dále vymezovali vůči tomu, že se univerzita podpisem smlouvy zavázala zdržet konání, jež by mohlo poškodit „dobré jméno“ Kellnerova Home Creditu.

„Univerzita má ale být svobodným prostorem poznání a vzdělávání, kde se na ,poškozování dobrého jména' jakéhokoliv soukromého subjektu z principu nemůže brát ohled,“ připomněli autoři jednoho z otevřených dopisů. V jiném zase petenti upozorňovali, že si nejbohatší z Čechů koupil postavení významného partnera univerzity za pouhého půl milionu korun ročně, tedy pětsetkrát levněji, než ho vyšla klisna Catch Me If You Can, již před několika měsíci pořídil pro svou dceru Annu.

Vlna kritiky, respektive zvýšená pozornost, které se Home Creditu dostalo, ovšem nebyla Kellnerovi po chuti, a proto zatroubil k ústupu. „My jsme to rovněž zvažovali a chtěli jsme od smlouvy také dnes odstoupit. Považuji to za dobré řešení,“ prohlásil obratem Zima, který spolupráci s firmou poskytující spotřebitelské úvěry ještě před několika dny hájil. Akademická obec zvítězila, rektorovi zůstal v rukou Černý Petr a nádavkem obdržel ještě několik výzev k rezignaci.

Nezodpovězena však zůstala otázka, proč Zima o partnerství se společností ze skupiny PPF vůbec stál. Vysvětlení lze hledat v řečech, které již pár let vedou vrabci na pražských střechách. Ti si totiž povídají, že někdejší děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy plánuje politickou kariéru. Prý si myslí hned na tu nejvyšší ústavní funkci. Jenže prezidentská kampaň něco stojí, z platu rektora na ni člověk nenašetří, a proto je třeba jít štěstíčku naproti.

Zima na Hradě by byl ostatně výhodný i pro Kellnera, který si po dobrých zkušenostech, které učinil s Václavem Klausem a Milošem Zemanem, jistě nechce zvykat na situaci, kdy by hlava státu nepatřila — alespoň částečně — do jeho v Nizozemsku sídlící finanční a investiční skupiny. S úřadujícím rektorem jedné z nejstarších světových univerzit mu to ale zřejmě nevyjde, neboť Zimovi — jak znovu prokázal v kauze s Home Creditem — chybí politický talent.

Vítězi privatizace proto nezbude než se porozhlédnout jinde. Nelze vyloučit, že se mu i napotřetí — ke smůle České republiky — zadaří. Dnešní vzedmutí občanské společnosti nicméně vzbuzuje naději, že by se příštím prezidentem mohl po dlouhých dvaceti letech — pokud se Zemanovi podaří odkroutit zbývající čtyři roky jeho druhé hradní pětiletky — stát konečně někdo, kdo nemíní sloužit zájmům toho kterého zbohatlíka, ale chce svěřený úřad vykonávat skutečně „v zájmu všeho lidu“.