Manifestace a la fast food

Jan Sapák

Václav Klaus proběhl Brnem klopýtaje o symboly. Více než svatý Václav se mu ale do cesty pletly brněnské dějiny, od Německého domu, přes sousoší komunisté po otcem zpackanou privatizaci. Víc než jen kouzlo nechtěného.

K nudě vyprázdněná brněnská Ringstrase, v sobotu před kostelem sv. Tomáše (průnik Joštovy a Moravského náměstí) — proťal marš dechovky, slýchaný snad v dávnu raného dětství na 1. máje. To by probudilo i mrtvého. Pohled ke zdroji promítl kvapně se sunoucí semknutý špalír, tak svižným tempem, že hrozilo zmizení ze zorného pole meteorickou rychlostí.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Kuriozní a neobvyklá scénka. To muselo upoutat mou pozornost. Je ovšem otázka, jestli to bylo záměrem. Pokud ano, tak to byla věru zvláštní a vlastně bizarní syntéza konzervativizmu a postmoderny. Režírovali ji snad Smoljak se Svěrákem?

Špalír budil spíš dojem odhodlaného a dobře trénovaného turistického pelotonu než politické manifestace s komunikativní nabídkou oslovit přítomnou či vlastně nepřítomnou veřejnost. Pár nesených českých praporů, jeden mikro-transparent a husitská korouhev — jistě rekvizita z filmu o Janu Želivském. Nevyzařoval z něj žádný virulentní entuziazmus nadaný strhávat další a další lidi pro jejich myšlenku. Žádné takové chvění by v té situaci člověk nedohledal.

Kdybych se nevyskytnul sám čirou náhodou v nejbližším odstupu, byla by scéna prosta publika. Nedalo mi to (protože scéna byla příliš groteskní a svérázná) a i při značné lhostejnosti k panu Klausovi jsem byl přesto přemožen krátkou zvědavostí. Leč, než jsem stačil překonat distančních 150 kroků, kvapný projev Klause skončil. Neslyšel jsem tedy skoro nic. …„Jaká škoda, jediný divák a pochytil jen útržky“… Možná to bylo ale jen o překot připravené, realizace ranního nápadu s velmi omezeným časem.

Pan Klaus je mi ukradený a jeho možná strana stejně. Lhal bych ovšem, že koutkem oka nesleduji, o co se snaží. Natolik mě zdejší politika, včetně její periferie zajímá. Neuniká mi pak, že jistou pozornost, a ne zrovna malou, věnuje symbolům. Proč by jinak načasoval zrod strany na svátek Sv. Václava, jmenovce a arci „národního symbolu“. Doslova všech režimů, včetně protektorátu.

Ovšem jeho pramalá až nicotná empatie mu vůbec nenapověděla, že na Moravě rezonuje sv. Václav nepoměrně méně než v Čechách, ne-li skoro mizivě. Morava má halt jiné světce. Na to téma bylo napsáno již několik statí. Jedna z pera básníka Kuběny/Paukerta. Ty ale nejspíš V. Klaus, znalec českých reálií nezná. Budiž pro jednou se netrefil do černého. Nakonec nás třeba poučí, že to ani nechtěl.

Jinou symboliku provázela volba finální trasy závodní demonstrace. Ulicí Rašínovou, kdysi (1903) proraženou, aby bylo dobře vidět na Německý dům. Na jeho místo jako do cíle vlastenečtí závodní manifestanti také dorazili, na místo odkud dávno a bez úspěchu doráželi na Brno husité, kde dvacet let po pádu Německého domu 21. srpna 1969 naháněli milicionáři vlastenecké demonstranty jako lovnou zvěř a na místo v posledku korunované sousoším „Komunisté“. Třeba ale chtěl Václav Klaus všechny tyto konsekvence rituálně překonat.

Ještě jeden symbol je výmluvnější. Volba sálu a hotelu Bobycentrum - dnes s krycím jménem Cosmopolitan, kde se kreativní sněm konal, Klausovi padne jako ulité. Asi nemohl volit lepší. Místo je nesmazatelně spojeno s rozkrádáním a divokým kapitalismem 90. let a jeho otce, tedy nešlo pro klid jeho konkurentů učinit více. Neznalost symbolické paměti?

Resumé z celé epizody se jeví takto. S ohledem na projevené politické kompetence si nemyslím, že politickým rivalům Klause se mají právě hned roztřást kolena. Možná by měli v jistém střehu být a nespat zrovna spánkem blažených, bezprostřední nebezpečí po zatím předvedených kouscích nehrozí. Třeba ale na Václava Klause a jeho družiníky sestoupí Duch Svatý anebo třeba „píchnou“ Blaničtí rytíři.

    Diskuse
    JK
    September 29, 2019 v 23.35
    Pavlu Krupičkovi
    Slibem nezarmoutíš. Mají to v rodině. VK starší národu taky leccos sliboval.