Odmítnutí debatovat o řešení odchodu od uhlí s těmi, kdo s námi (plně) nesouhlasí — tak, jak to vyjádřil ve svém textu Radek Kubala — vychází z předpokladu, že konec těžby a spalování uhlí je pouze kulturní otázka, je třeba porazit čiré zlo a technické detaily jsou podružné. Jenže to je hluboký omyl, nebo prostě účelově úzký pohled.

A člověk nemusí být odborník na energetiku, aby mu to došlo. Stačí si třeba promluvit se zaměstnancem uhelné elektrárny či horníkem. Přestože tento člověk bude hájit svůj obor, nejde o nějakého zlosyna ani o nesvéprávnou oběť uhlobaronů. Jde o reprezentanta jednoho z mnoha aspektů spojených s uhelnou energetikou. Tím aspektem jsou v tomto případě pracovní místa či šířeji obživa mnoha rodin, zejména na Mostecku, Chomutovsku či Sokolovsku.

Jsou tu však i technické či technologické aspekty konce uhlí. Je třeba provést celý přechod tak, aby na jedné straně dál fungovala elektrifikační soustava, a na druhé straně se třeba masivně nestavěla infrastruktura pro zemní plyn. To by totiž mohlo způsobit vypuštění většího množství emisí skleníkových plynů a zároveň větší růst nákladů pro domácnosti, než pomalejší náhrada uhlí založená na obnovitelných zdrojích.