Na obranu Prague Pride před „revolucionáři“
Kristýna TrochtováKromě „oficiálního”, sponzory a granty podpořeného duhového pochodu hrdosti se v Praze koná také Alt*Pride, který touží být jeho radikálnější alternativou. Je tomu ale skutečně tak? A v čem je jeho deklarovaná radikalita problematická?
Letošní, již čtvrtý ročník Alt*Pride nese podtitul Queers for Future, který má odkazovat na globální studentské hnutí za klimatickou spravedlnost Fridays for Future. Důvody pro výběr tematického ukotvení budou s velkou pravděpodobností tři:
- na mrtvé planetě se pochody hrdosti konat nebudou,
- někteří aktivisté Fridays for Future se identifikují jako queer, případně se přímo podílejí na organizaci Alt*Pride,
- název připomíná loňskou mediálně vděčnou blokádu alegorického vozu společnosti ExxonMobil.
Nicméně používání pojmů jako pinkwashing nebo greenwashing, jimiž organizátoři Alt*Pridu svou kritiku často zaštiťují, jsou nepatřičné. Skupina Alt*Pride patří k těm, pro něž je snaha o překonání kapitalismu ústředním motivem emancipačního boje. Pracuje tedy s určitou představou univerzálního lidství, které je narušeno kapitalistickým — tedy nespravedlivým a zároveň nepřirozeným — způsobem produkce.
Toto jednorozměrné vnímání politiky, které paternalisticky a arogantně zaměňuje partikulární za univerzální, se pak zrcadlí v naprostém nepochopení kulturních bojů a v jejich bagatelizaci s poukazem na nedostatečnou radikalitu. Tato debata nás tak navrací zpět ke starému dobrému sporu mezi revolucionářstvím a reformismem.
LGBT konzervy v korporátní hierarchii jsou tedy proti queer superkomunismu...