Protiprávně sterilizované — především romské — ženy se možná konečně dočkají odškodnění. Část z nich za podpory neziskových organizací i bývalé zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové přiměla politiky oprášit návrh někdejšího ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD), který jim za vynucenou sterilizaci přiznával tři sta tisíc korun. Zatím nekonkrétním plánem se zabývala sněmovní Stálá komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny.

„Z právního hlediska je problém, že je to promlčené. V zemích s obdobnou zkušeností, řešení vycházelo především z politické vůle udělat nějaké gesto. To je buď možné udělat široce, nebo striktně skrze jasně stanovené podmínky a nárok prokazatelný dokumenty. U posledního návrhu z roku 2015 bylo vymezení podmínek pro odškodnění velmi vágní, proto bylo by dosti riskantní jej podpořit,“ shrnula situaci zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková (ANO).

Dienstbierův návrh z roku 2015 odmítla vláda mimo jiné kvůli tomu, že z jeho odůvodnění údajně nebylo zřejmé, kolika lidem by se odškodné mělo vyplatit. Zástupci obětí uvádějí, že nejvyšší odhady, které se pohybovaly kolem sedmi tisíc osob, mnohonásobně překračovaly skutečná čísla. Současná snaha o oživení věcného záměru Dienstbierem navrhovaného zákona se problém snaží řešit.

„Naprosto nelogicky a možná i úmyslně byl nadhodnocen počet poškozených. Ten pravděpodobně nešel do tisíců. Na základě monitoringu oblasti za posledních dvacet let a toho, kolik lidí se přihlásilo veřejnému ochránci práv, můžeme hovořit o odškodném pro čtyři sta, maximálně pět set lidí,“ konstatovala Šimůnková.

Bývalá zmocněnkyně pro lidská práva také připomněla, že nedobrovolné sterilizace se týkaly širokého spektra lidí v nejrůznějších situacích a érách. Časový úsek případů pouze zhruba vymezují roky 1966, kdy československá vláda přijala zákon o péči o zdraví lidu, a 2012, kdy zákon jednoznačně vymezil podmínky sterilizace a nastavil pojistky proti zneužívání.