Odškodnění za sterilizace konečně nablízku
Gwendolyn AlbertNuceně sterilizované ženy se snad konečně dočkají odškodnění. Za protiprávní zákrok vykonávaný mezi lety 1966 a 2012 převážně na romských ženách by stát mohl obětem jednorázově vyplatit tři sta tisíc korun.
Odškodnění by poslanci měli přiznat všem ženám, kterým byla v průběhu necelého půl století v Československu a později v České republice pod nátlakem nebo zcela bez jejich vědomí provedena sterilizace těsně po porodu císařským řezem. Odhadem se zákrok týká tisícovek žen. Zákon by měla Poslanecká sněmovna projednávat ve druhém čtení v tomto týdnu. Na problematiku také upozorňuje dlouho očekávané číslo žurnálu romistických studií Romano džaniben z minulého týdne.
Zdá se, že poslanci se po letech konečně chopili návrhu tehdejšího ombudsmana Otakara Motejla, který v roce 2005 ve své zprávě doporučil dolní komoře zahájit postup odškodnění obětí. Musím přiznat, že sama jsem jakožto občanská aktivistka dlouhodobě asistující ženám postiženým touto praxí byla zprvu k tomu, že doporučovaný zákonodárný proces k něčemu skutečně povede, skeptická. Po několika opakovaných nezdarech jsem ale nyní ráda, že mé pochyby nebyly na místě a že snad můžeme vyhlížet zdárné zakončení.
I kdyby však zákon prošel co nejrychleji, stále zůstanou dvě úskalí. První se týká toho, jak bude vypadat komise posuzující jednotlivé případy z hlediska nároku na odškodění a jestli bude dostatečně obeznámena s celou historií a kontextem případu.
Druhou přítěží je, že zákon by se dal aplikovat jen na nucené sterilizace uskutečněné do roku 2012, kdy právní úpravy změnily podobu informovaného souhlasu. Ten byl nadále možný výhradně s odstupem, a tedy nikoliv přímo při porodu či pod sedativy, jak se dělo v některých případech v minulosti. Některé případy nucených sterilizací se přitom objevily i později, a jejich oběti se tak budou muset odškodnění domáhat soudními řízeními. Ta by přitom měla proběhnout co nejdříve, pokud případy nemají být promlčeny.
Doufám, že celý případ dopomůže k nalezení konsenzu mezi právníky, obhájci lidských práv a zdravotníky ohledně toho, jak zajistit, aby zejména se ženami bylo ve zdravotnických zařízeních zacházeno důstojně a s respektem a aby jim byly poskytovány veškeré potřebné informace ve srozumitelné podobě. Proto, aby k těmto a obdobným případům už nikdy, opakuji nikdy, nedocházelo. K čemuž nás ostatně vyzývá i mezinárodní společenství.
Psáno pro Deník Referendum, přeložil Jan Kuliš