Magnitského zákon je pojmenován po Sergeji Magnitském, který pracoval jako právní zástupce a auditor pro finančníka a ekonoma Williama Browdera, respektive jeho společnost Hermitage Capital. V listopadu 2008 byl Magnitský zatčen a vzat do vazby do nechvalně proslulé věznice Butyrky v Moskvě, kde 16. listopadu 2009 z dosud nejasných příčin zemřel.

↗

Právník a auditor Sergej Magnitskij zemřel z nejasných příčin v listopadu 2009 v moskevské věznici Butyrky. Foto Wikipedia

Magnitského zákon podepsal Barack Obama 14. prosince 2012. Od tohoto data nesmělo vybraných 32 občanů Ruské federace cestovat do USA a Spojené státy zmrazily jejich finance v této zemi. Všichni tito lidé jsou nějakým způsobem zapleteni do daňových machinací kolem Hermitage Capital a úmrtí Magnitského a USA je viní z daňových úniků a težkých zločinů, jež vedly ke smrti Magnitského.

Na prvním místě seznamu je Arťom Kuznětsov, daňový úředník moskevského oddělení Ministrestva vnitra Ruské federace. Seznam dále zahrnuje jeho spolupracovníky, soudkyni Jelenu Stašinu, která uvalila na Magnitského vazbu, a Dmitrije Komnova, ředitele věznice, v níž Magnitskij zemřel.

Že ruská vláda za těmi lidmi stojí, ukázala nejen rychlá reakce Vladimíra Putina. Již 19. prosince 2012 prošel ruskou Dumou Zákon Dima Jakovlev, který zakazoval občanům USA adopci dětí ze zemí Ruské federace. 13. dubna 2013 následoval další ruský zákon, který zakázal osmnácti vybraným občanům USA vstup do Ruska — nejznámější je nejspíš Dick Cheney, bývalý víceprezident USA.

Na seznamu ale figuruje také Goefrey D. Miller, velitel Guantanáma v letech 2000—2003, státní zástupci a soudce a seznam uzavírá Gregory A. Colleman, speciální agent FBI. Ruská federace je všechny viní z legalizace mučení a uvalení neoprávněné vazby a nezákoného držení mnoha lidí na Guantnámu. Během roku 2013 pak byly v Rusku schváleny zákony, které výrazně omezovaly moznosti cizinců vyjadřovat se k politice v ruské televizi a občanům USA zakazovaly pracovat v nevládních neziskových organizacích na území Ruské federace.

V prosinci 2016 přijal Kongres USA Globální Magnitského zákon (GMA), který se již nezakládal na obviněních za zatčení a smrt Magnitského a daňových podvodech kolem Hermitage Capital, ale rozšířil svoji působnost na další osoby z úplně jiných zemí, než je RF, a nabídl možnost participace dalším státům.

Obdobné dohody tedy schvalovaly další státy, Estonsko, Velká Británie, Kanada, Lotyšsko a Litva. Rovněž seznam osob, které zákon nějak postihoval, se do roku 2018 notně rozrostl. Dostal se na něj například Ramzan Kadyrov, prezident Čečenské republiky, Gulnara Karimova,dcera bývalého uzbeckého vůdce Islama Karimova, současní turečtí ministři vnitra a spravedlnosti a také vrahové novináře a disidenta ze Saúdské Arábie Džamála Chášakdžího.

Seznam je průběžně doplňován, a pokud je v některé ze „Zemí Magnitského zákona“ nalezen majetek, třeba ve formě investic, je zablokován a firmy dostávají velké pokuty. 24. května 2018 tento zákon doporučila k přijetí Helsinská komise a měl by se týkat lidí porušujících lidská práva, oligarchů a zkorumpovaných úředníků V březnu tohoto roku prošla Evropským parlamentem rezoluce, která vyzývá členské státy k přijetí obdobných zákonů, jako je Magnitského zákon, čímž se toto téma stává aktuálním i v České republice.

Pokusím se odhlédnout od geostrategických zájmů, politických gest, velmocí a finančních zájmů jednotlivců, které se táhnou příběhem Magnitského zákona od začátku až doposud, a soustředím se pouze na dopad Magnitského zákona a jemu podobných na lidská práva v Ruské federaci.

Následkem Magnitského zákona a dalších zákonů v různých zemích nemůže pár desítek lidí cestovat do Ruska, nebo do USA a dalších zemí. Mají tedy omezenou svobodu pohybu, ale jiný efekt to na lidská práva v obou zemích nemělo a nemá. Mnoho lidí ale bylo a je určitě zasaženo zákazem adopce ruských dětí — ty nedostanou šanci na lepší život v zemi svobodnější a bohatší, než ve které se narodily.

Nejhorší ale byl a je pro mnoho ruských lidí zákaz činnosti pro některé nevládní neziskové organizace. Každý humanitární pracovník, který nemůže v nějaké zemi pracovat, je ztrátou pro lidská práva v dané zemi. Pokud by ruský postoj zůstal stejný a všechny státy na Zemi by přijaly podobné zákony jako Magnitského zákon, lidská práva v Rusku tím nepochybně utrpí, protože výrazně ubude organizací, které v Rusku lidská práva podporují.

Pokud by chtěly USA a další země pomoci lidským právům v Rusku, pak by bylo efektivnější podporovat právě ty nevládní neziskové organizace s humanitárním posláním, které budou v RF šířit osvětu,vzdělanost, pomáhat znevýhodněným menšinám i jednotlivcům a ukazovat Rusům i Ruskám, že v Evropě nežijí tak zlí lidé, jak jim jejich vláda tvrdí.

Magnitského zákon a jemu podobné jsou možná dobrým zahraničně politickým nástrojem a symbolem boje proti porušování lidských práv, ale jeho praktický dopad na lidská práva v Rusku může být spíše negativní.