Včera skončila pražská část knižního veletrhu Svět knihy. Případné obchody mezi nakladateli a knihkupci a jejich prostředníky, jak se sluší na veletrh, určitě probíhaly, ale zůstávají stranou veřejného zájmu. Jisté však je, že je to velká agenda. Český jazykový prostor je relativně malý a je až neuvěřitelné, kolik vydavatelů původní české a překladové beletrie a literatury náboženské, filosofické, vědecké (včetně popularizací) a politické se na něm udrží.

Svět knihy je i výstavou a příležitostí k individuální koupi knih, které nám během roku na pultech knihkupců, v nabídkách a recenzích ušly. Davy, které po čtyři dny, zejména o víkendu, zaplavovaly Průmyslový palác na Výstavišti na okraji Královské obory, byly impozantní. I kdyby člověk nic nekoupil, určitě se setkal za pulty i mezi návštěvníky se spřízněnými dušemi.

Cizinci na návštěvě u nás prý pokládají Čechy za čtenářský národ. V dopravních prostředcích má být k vidění mimořádně mnoho lidí začtených do knih. Z vlastního pozorování to i jako domorodec mohu potvrdit. Ke čtenářům tištěných knih dnes musíme přičíst ty, kdo mají knihy uloženy ve specializovaných čtečkách nebo v příslušných aplikacích v tabletech. Ani v národech, jejichž kultura podle obvyklého mínění ční nad průměrem, u Němců, Francouzů či Britů, prý tolik čtenářů ve veřejném prostoru nepotkáme a knihy tam nejsou tak velkým byznysem.

Někdy si naříkáme nad pologramotností lidí, kteří věří masivně šířeným dezinformacím a předávají je dál. Soudný člověk, člověk při smyslech, říkáme si, by něčemu takovému sotva podlehl. Potvrzuje se to i tím, že v jejich vstupech do diskusí na sociálních sítích (a na pomalu skomírajících diskusních serverech) je až zarážející počet pravopisných, gramatických, lexikálních a věcných chyb.