Středeční parlamentní a provinciální volby v Jihoafrické republice budou již šestým volebním kláním od pádu apartheidu. Význam nadcházejících voleb je nicméně s předchozími volbami nesrovnatelný, nikdy nebylo v sázce tolik jako nyní.

Ne že by se vítězem voleb neměl stát vládnoucí Africký národní kongres, jeho podpora se nicméně průběžně snižuje. Některé volební průzkumy dokonce predikují jeho podporu na úrovni „jen“ kolem padesáti procent hlasů. Vzhledem k absolutní proporčnosti jihoafrického volebního systému je tedy možné, že výsledkem voleb bude první koaliční vláda v novodobé historii země.

Tento scénář je nicméně spíše nepravděpodobný. V každém případě ale Africký národní kongres (ANC) směřuje k tomu být hlavním poraženým nadcházejících voleb — a to přesto, že již pošesté bude jejich jasným vítězem. Dosavadní podpora strany v parlamentních volbách oscilovala mezi dvaašedesáti a sedmdesát procenty hlasů, zatímco letos všechny průzkumy naznačují pokles pod šedesátiprocentní hranici.

Řada průzkumů přisuzuje ANC zisk kolem 56 % hlasů, v pondělí zveřejněný poslední předvolební průzkum dokonce jen 53 % hlasů při tříprocentní statistické chybě. Misky vah by na stranu ANC mohla vychýlit vysoká volební účast, kterou ovšem analytici nepředpokládají. Účast voličů zřejmě bude nejnižší ze všech dosavadních voleb a nejpravděpodobněji zůstanou doma právě voliči ANC.

Na vině je série korupčních skandálů, špatné hospodářské výsledky, vysoká nezaměstnanost a zhoršující se životní podmínky běžných obyvatel. Strana si za své volební heslo zvolila Pojďme společně zajistit růst pro Jižní Afriku, a voliči se zcela oprávněně mohou ptát, proč strana nezajistila avizovaný růst během své čtvrtstoletí trvající neomezené vlády. A také se skutečně ptají.

Pro mnoho příznivců již ANC ztratila aureolu lídra národně-osvobozeneckého hnutí a ve volbách se budou rozhodovat podle mnohem přízemnějších, tedy převážně ekonomických, kritérií. Nový lídr Cyril Ramaphosa sice neváhá otevřeně kritizovat vládu svého předchůdce, odmítá spolupracovat s politiky namočenými do korupčních skandálů a slibuje rozsáhlé investice s cílem nastartovat ekonomiku a vytvořit pracovní místa, k obnovení důvěry zklamaných voličů to však zatím nevede.

Na vině může být i roztříštěnost stranického spektra. Parlamentních voleb se účastí osmačtyřicet stran. A spekuluje se o tom, že řada z nově založených stran je podporována stoupenci sesazeného prezidenta Jacoba Zumy, jejichž cílem je snížit volební zisk ANC a následně sesadit Ramaphosu.

Ztráta nejsilnější strany však překvapivě neznamená zisk pro hlavní opoziční stranu, Demokratickou alianci (DA). Té přisuzují předvolební průzkumy zisk mezi dvaceti a čtyřiadvaceti procenty, což oproti minulým volbám znamená v lepším případě jen minimální zisk, v horším případě dokonce ztrátu. „Přišel náš okamžik, přišel náš čas, je v našich rukou změnit Jižní Afriku. Teď, nebo nikdy,“ hřímal na sobotním závěrečném předvolebním shromáždění charismatický lídr Mmusi Maimane.

Pohled na tribuny stadionu na předměstí Johannesburgu potvrzoval, že strana již dávno není jen baštou bělošských liberálů, ale její voličskou základnu dnes tvoří převážně mladá černošská střední třída. Strana se nicméně snaží vystupovat jako reprezentant všech skupin obyvatelstva, jak naznačuje její slogan Jedna Jižní Afrika pro všechny.

Právě to ale představuje kámen úrazu. Pokud nějaké téma opravdu rezonuje ve společnosti a v médiích, je to black economic empowerment (BEE, což bychom mohli neobratně přeložit jako ekonomické zrovnoprávnění černošské populace), nadvláda bílého kapitálu a pozemková reforma. Ačkoliv DA koncept BEE nezpochybňuje, staví se jednoznačně proti nefunkční politice pozitivní diskriminace a usiluje o nastavení ekonomického systému tak, aby měli všichni občané rovné ekonomické příležitosti.

Analogicky podporuje i rozsáhlou pozemkovou reformu, ale nikoliv formou vyvlastňování bez náhrady. Obě tyto pozice poskytují oponentům munici k tomu, aby v médiích a na sociálních sítích nadále vykreslovali DA jako bělošskou stranu. A protože volby v Jižní Africe mají i po čtvrtstoletí budování duhového národa nadále do značné míry rasový charakter, vysněná třicetiprocentní meta na celostátní úrovni zůstává pro DA stále velmi daleko. Mnoho voličů ANC sice již tuto stranu volit nebude, alternativou však pro ně není volit jinou stranu, nýbrž nevolit nikoho.

Vítězem voleb tak nakonec bude třetí strana vzadu, Bojovníci za ekonomickou svobodu (EFF). Radikálně levicová strana získává na svou stranu zejména mladou generaci, například univerzitní studenty. Na kandidátkách EFF se objevili mimo jiné lídři protestů proti zvýšení poplatků za univerzitní studium #FeesMustFall.

↗

Radikálně levicová strana Economic Freedom Fighters získává na svou stranu zejména mladou generaci, například univerzitní studenty. Repro DR

Vedle radikálního programu, zejména v podobě vyvlastnění bělošské půdy bez náhrady, strana těží také ze své schopnosti využít potenciálu sociálních sítí a moderních komunikačních technologií. Předvolební průzkumy předpovídají straně zisk až čtrnáct procent hlasů, tedy více než dvojnásobný nárůst proti minulým volbám, v nichž se strana představila poprvé.

Zejména v provinciálních volbách se EFF může stát důležitou a nepostradatelnou stranou — takový scénář by mohlo nastat v ekonomickém srdci země, v provincii Gauteng, kde zatím předvolební průzkumy naznačují koalici ANC s EFF. O tom, jaký dopad toto koaliční uspořádání může mít, je zatím předčasné spekulovat, nicméně analytici se již nyní obávají paniky investorů a propadu johannesburské burzy…

I přestože je v sázce zejména na úrovni provincií mnoho, kampaň zatím probíhá poklidně a férově, a stejně tak nic nenaznačuje tomu, že by středeční volby měly být poznamenány jakýmikoliv excesy. Zda tato očekávání budou naplněna a nakolik byly přesné předvolební průzkumy, to se dozvíme již tento týden.