Jan Stocklassa, Švéd s českými kořeny, shrnul výsledky svého pátrání v dokumentárním románu Po stopách vraždy Olofa Palmeho. V něm vycházel nejen z vlastních zjištění, ale i z bohatého archivu autora proslulé kriminální trilogie Milénium Stiega Larssona. Právě Larsson už krátce po Palmeho vraždě vytipoval možné pachatele, mezi nimi i švédské pravicové extremisty.

V 90. letech také varoval před nástupem extremistické strany Švédští demokraté. Ta to v roce 2010 dotáhla do parlamentu s 340 tisíci hlasy. „Je to neúspěch těch slušných politiků. Kromě toho, že soupeře podcenili, tak sami cestou vzhůru ztratili schopnost normálně se bavit s lidmi, vést s nimi dialog,“ podotýká Jan Stocklassa. Ve své knize zmiňuje i podobnost současné politické atmosféry s 80. léty ve Švédsku — radikalismus části společnosti a odpor k migrantům.

„Společnost je dnes hodně polarizovaná, názory jsou extrémní na obě strany. Ať už jde třeba o migraci nebo o klimatické změny… Zatím nemáme takovou politickou osobnost, jako byl Olof Palme, proti níž by se obrátila nenávist části veřejnosti tak, že by někdo sáhl k násilí,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Marnost švédské policie

Sám v knize připomínáte, že platí pravidlo, že když se vražda nevyřeší do 24 hodin, pravděpodobnost jejího vyřešení rapidně klesá… Proč by tedy měla být tato vražda vyřešena po 33 letech? Podle vás to může být i díky vašim novým informacím do roka či do dvou.

Pořád si to myslím, skoro bych řekl, že jsem si ještě jistější, že se ta vražda konečně vyřeší. Přináším nové informace, dostávám i stále nové, po vydání knihy ve Švédsku vloni v listopadu se se mnou dost lidí spojilo s tím, že má další informace a chce pomoct. Vystoupil i nový prokurátor Krister Petersson a řekl, že přijde s řešením.

Může se stát, že nikdo konkrétní nebude odsouzen, ale bude nějaký konkrétní závěr. To, co mi na optimismu ubírá, je, že švédská policie na to má nasazeny jen čtyři lidi, kteří se vedle staré Palmeho vraždy věnují i dalším případům. Myslím, že by jich mělo být minimálně deset. Na počátku jich bylo asi tři sta, teď jsou čtyři.

Ale myslím, že na Švédsko teď může i díky mé knize přijít větší veřejný tlak z ciziny. Protože je to první kniha o Palmeho vraždě, která vyšla ve větším počtu jazyků. Moje vychází ve více než padesáti zemích a má být ve 26 jazycích. Ve prospěch knihy hraje samozřejmě i to spojení se Stiegem Larssonem.

Je vražda Olofa Palmeho nejtajemnější svého druhu v novodobé historii?

To určitě ano, už proto, že nevyšetřených vražd politiků je jen velmi málo. Švédští policisté vraždu před lety uzavřeli s tím, že vrahem je Christer Pettersson, alkoholik. Trvali na tom i poté, co byl osvobozen, tvrdili, že nemají dost důkazů, protože na tu stopu přišli pozdě. I já tomu dlouho věřil, podobně jako skoro všichni Švédi. Teď tomu už naopak nevěří nikdo.

Nový prokurátor také nedávno řekl, že jeho jmenovec Pettersson vrahem nebyl. To je také absurdita, že domnělý vrah a prokurátor se jmenují prakticky stejně, i když se liší tím, že prokurátor má ve jméně jen jedno „T“.

Jaký je tedy výsledek vašeho osmiletého pátrání?

Stieg Larsson i já jsme došli k závěru, že vraždu organizovali Jihoafričané v souvislosti s obchody se zbraněmi a s ropou, kde byly napojeny různé státy jako USA, Británie, Írán i Izrael. Cílem bylo zbavit se Olofa Palmeho, který začal zastavovat dodávky zbraní a překazil několik obchodů.

Prostředníkem akce byl švédský občan ve službách Jihoafričanů Bertil Wedin žijící na Kypru, pravicový extrémista, který sám Palmeho nenáviděl. On se spojil se svými známými ve Švédsku, začali Palmeho sledovat a sehnali i pachatele, který měl zároveň fungovat jako obětní beránek. Tím byl Jakob Thedelin, což je taky pseudonym.

Fascinující je obrázek, který je ve vaší knize — identikit vzniklý na základě jednoho svědectví těsně po vraždě a srovnání s reálnou podobou Jakoba Thedelina. Je zjevné, že jde o stejnou osobu. Má tahle stopa nějaký konkrétní dopad? Čekal bych, že u něj policie zaťukala už před třemi měsíci, kdy vaše kniha vyšla…

Tady je bohužel problém v tom, že policii, ve chvíli, kdy se snažila usvědčit Peterssona, se identikit nehodil do vyšetřovací verze. Museli se tvářit, že ten identikit jakoby neplatí, a neradi takové rozhodnutí berou zpátky. Ve švédském vydání knihy je ten identikit dokonce na obálce, protože je to symbol toho, jak zakleté bylo a je celé vyšetřování a jaké chyby se v něm navršily.