Ekologické problémy jsou téměř vždy také problémy sociálními. Boháči a superboháči, kteří bydlí ve vilových čtvrtích a gated communities a na víkend létají tryskáči na poslední zbývající ostrůvky panenské přírody, se budou moci ze zničení biosféry ještě po nějakou dobu vykupovat. Člověk s běžnými příjmy tuto možnost nemá. Ten je odkázán na to, aby v bezprostředním okolí jeho bydliště zůstávala pitná voda a dýchatelný vzduch, aby se hluk držel v mezích, aby měl spolehlivě k dispozici parky a místa pro odpočinek, veřejný komunikační prostor a funkční veřejný systém dopravy.

Přestože místy vládne nebo je svévolně vyvoláván dojem, že ekologické otázky jsou zálibou zhýčkaných vyšších středních vrstev, jsou to právě a zejména takzvaní běžní lidé, kteří profitují z ekologicky sociálního přístupu. Jejich kvalita života naprosto bytostně závisí na dostupnosti veřejných služeb. Pokud, zdůrazňuji, jsou včas rozpoznány, přiměřeně zváženy a spravedlivě rozděleny sociální náklady, které s sebou každá změna přináší.

Německá sociální demokracie je už dávno stranou, která si nebere za svoje pouze sociální, ale také ekologické problémy. Tak se to alespoň píše v programu základních hodnot strany. V politické praxi se jí však jen zřídka daří myslet v souvislostech obou problematických oblastí a vyvozovat z toho přesvědčivou politiku pokroku.