„Diskusí o klimatické změně probíhá hodně a je super, že se o tom diskutuje, ale nestačí to. Teď je třeba jednat!“ promlouvá apelativně drobná dívka s brýlemi a rovnátky k hloučku více než stovky středoškoláků. Místo megafonu jí slouží plechový kužel, připravená slova jí občas uvíznou v krku, je slyšet, že je nachlazená. Posléze přiznává, že jí dnes není moc dobře, „ale tohle se muselo udělat“. „Co chceme?“ obrací se k davu. „Klimatickou spravedlnost!“ reagují studenti. „Kdy ji chceme?“ Odpověď: „Teď!“

„Chcete něco hezkýho do článku nebo chcete pravdu?“ pochechtávají se na sebe dva „druháci“, které oslovuji jako první. „Nám se upřímně řečeno nechtělo do školy. Podle mě je tady sedmdesát pět procent lidí proto, aby se ulilo. Jasně, že je klima důležitý, ale pochybuju, že nějaká takováhle akce něco změní,“ tlumí nadšení ve vzduchu dvojice.

„My tady fakt nejsme, abychom se ulily,“ ozývají se vzápětí dvě dívky, které si prý raději koupí zboží v papírovém obalu za třicet pět korun než ve plastovém za dvacet. A tohle navíc není „nějaká takováhle akce“.

Píše se pátek 15. března. Středoškoláci v osmadevadesáti zemích světa dnes v době dopoledního vyučování křižují ulice s transparenty a volají po okamžitém řešení klimatické krize. Děje se tak i v osmnácti městech České republiky — nejen v obligátních velkoměstech Praze či Brně, či ve většině dalších krajských měst, ale i tady, v patnáctitisícovém středočeském Rakovníku, nejmenším z českých míst na mapě světové stávky.

Psali o nás, že jsme Hitler jugend

Nachlazená řečnice se jmenuje Emma Kodyšová, studuje první ročník rakovnického gymnázia a dnes vrcholí její aktivistická premiéra. Původně se chtěla přidat k pražským demonstracím — a nebyla ve svém záměru mezi studenty osamělá - ale na popud kamaráda se rozhodla zorganizovat samostatnou akci ve svém městě. „V Praze se za něco demonstruje neustále, ale tohle se přeci netýká jenom Prahy nebo Londýna, to se týká celého světa,“ vysvětluje, zatímco účastníkům rozdává samolepky „Make love, not CO2.“

Rakovnické gymnázium nese jméno spisovatele Zikmunda Wintra, jehož proslavil román o svobodomyslném bakaláři rakovnické školy pobuřujícím svými slovy a činy ostatní úzkoprsé maloměšťany. V nyní takřka liduprázdném Rakovníku však drobná studentská neposlušnost nikoho nepobuřuje.

„Mám mezi účastníky vnoučka, to je strašně dobře, že tohle zorganizovali, stojím za nimi. Nesouhlasíme se starým Klausem, že se tohle neděje, děje se to!“ usmívá se za davem seniorka. „Já s vámi souhlasím, ale přejděte od slov k činům i vy a nejezděte do školy autem!“ huláká za průvodem postarší muž vyčkávají na autobusové zastávce.

„Jasně, že to podporujeme, vždyť Rakovnicko je jedním z nejsušších míst v republice,“ přidává se místostarosta Jan Švácha, kterému průvod studentů doručil před radnici výzvu k vyhlášení klimatické nouze ve městě. A v neposlední řadě vyšla studentům vstříc i ředitelka gymnázia Zdeňka Voráčková a účastníkům stávky nepřítomnost na dopoledním vyučování omluví jako „studentskou iniciativu“.

„Pokud mají studenti potřebu vyjádřit svůj názor, je třeba je v tom podpořit,“ vysvětluje Voráčková. Sama si stýská nad stavem řeky Berounky, v jejíž blízkosti má chatu, v níž ubývá vody, ale přibývá plastů.

Negativní reakce tak rakovnickou stávku stihly pouze na Facebooku. „Psali o nás, že jsme Hitlerjugend, že jsme zmanipulovaný. Kdo kdy koho manipuloval k ochraně klimatu? Kéž by se něco takovýho dělo, to by vlastně nebylo špatný,“ směje se v nadsázce organizátorka.

Šunku do krabičky

„Ekologie je snad důležitý téma pro každýho chytrýho člověka, ne?“ dívá se na mě zpoza hustých vlnitých vlasů kluk v havajském tričku, zatímco s průvodem přecházíme rakovnický potok. „Ne že bych se tomu věnoval nějak profesionálně, ale bydlím kousek od lesa a tam se dost chlastá, že jo, tak tam alespoň chodíme sbírat flašky a kartony,“ odpovídá a když si ho chci vyfotit, pohotově z kapsy loví kartáč na své nepoddajné vlasy. Sní prý o tom, že bude skládat hudbu pro počítačové hry a umí poručit asi čtyřem druhům hudebních nástrojů.

„O životní prostředí se zajímám asi tři roky, od třinácti, štvou mě freony a chemické výrobky, raději si kupuji přírodní věci,“ vysvětluje svou účast jiná středoškolačka. Stejně jako dalších deset studentů sem přijela z nedalekého Nového Strašecího.

Chtěli uspořádat samostatnou stávku i tam, pod záštitou strašeckého gymnázia, ale vedení nesouhlasilo, tak se přidali alespoň k rakovnickým. „Nakopl mě ten neskutečnej hype kolem toho,“ vysvětluje její spolužák, který nese transparent „For future“.

Jiné studentky s dojemnou snahou vysvětlují, že si kupují šunku do krabičky a že rády zahrádkaří. „Mě k zájmu o přírodu a ekologii vedli naši od malička. Máme spoustu zvířat, jezdili jsme na VeganFest, dlouho jsem byla vegetariánka,“ popisuje patnáctiletá studentka s černým mikádem a těžkými botami. „Já jsem se o ekologii doteď příliš nezajímal, ale hned, jak se vrátím do školy, tak si o tom něco přečtu pod lavicí,“ směje se maturant v džínsce. Nakonec ani vidu, ani slechu po těch „pětasedmdesáti procentech, co se chtělo jen ulít“.

„Teď máme tělák, že jo? Já si chci ještě koupit někde něco k jídlu, ale všichni už jdou do školy a já tam nechci přijít jako poslední,“ řeší se vzrušeně v jedné ze skupinek zpátky před gymnáziem. Ani ne hodinu po začátku akce je po všem a rakovnickým studentům opět určí program školní rozvrh. „Tohle se povedlo. Pokud se celostátní stávka bude opakovat, s Rakovníkem se samozřejmě může počítat,“ nepřestává se vděčně usmívat nemocná organizátorka a jede se konečně „vyležet“ domů.