Bývalý tajemník politického hnutí SPD Jaroslav Staník minulý týden opět stanul před soudem kvůli nenávistným výrokům, které měl pronášet opilý na povolební oslavě v restauraci Poslanecké sněmovny. Podle státní zástupkyně Zuzany Beňové vyzýval k vraždění Židů a Romů plynem a prohlašoval, že „buzeranti a lesby jsou nemoc, a měli by se střílet již po narození“.

Staník se hájí tím, že se jeho slova vytrhávají z kontextu „vzrušené diskuse“ a že jej celá věc samotného uráží. Dále se omluvil někdejší tajemnici ministryně práce a sociálních věcí Marii Richterové za to, že ji označil „hrubými výrazy“. Richterová u soudu uvedla, že ji Staník v opilosti neurčitě vyhrožoval slovy „zastáváš se buzerantů a muslimáků, půjdeš hned za nima.“

Skutečně bizarní rozměr celé kauze ale dodalo teprve to, když bývalý tajemník SPD označil své rasistické výlevy za citace Jana Husa, potažmo parafráze na protiromské patenty císaře Karla VI. a Marie Terezie. Proto na chvíli přenechme pana Staníka péči soudní moci, v níž mu za podněcování nenávisti a zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy hrozí až tři roky vězení, a vydejme se po stopách jeho údajných historických pramenů.

Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, Jaroslave Staníku

„Cikáni jsou plémě nečisté, práce se štítící,“ měl podle Staníka napsat Jan Hus. To samo o sobě zní velmi pochybně — nebo že by náboženský reformátor, myslitel a oddaný bojovník za pravdu neměl nic lepšího na práci než si zapisovat jakousi středověkou verzi hospodských rasistických výlevů, ovšem bez strašpytelského „nejsem rasista, ale…“? Těžko. I kdyby Hus v náhlém pomatení něco takového dělat chtěl, je pravděpodobné, že zkrátka nemohl — žádného Roma totiž možná nikdy nepotkal.

Jistě, někteří autoři tvrdí, že je příchod Romů do oblasti Čech zachycený již v Dalimilově kronice k roku 1242. Podle poněkud stručného pramene „O Kartasiech pohanských“ měli přijít coby zvědi ve službách Tatarů. To je ale ve světle dobového kontextu nepravděpodobné a ostatně také neprokazatelné. V kronice zachycení „kartasi“, co „kłobúčky vysoké velmi jmějiechu“ (kloboučky vysoké velmi měli), mohli patřit k víceméně jakémukoli etniku prchajícímu před mongolskými vojsky, případně přes Čechy procházet z úplně jiného důvodu.

↗

Represivní politika vůči Romům se v Evropě šířila od počátku 16. století. Tato část historie však zůstává veřejnosti prakticky neznámá. Repro DR

První jednoznačná zmínka o Romech se datuje až k roku 1417, respektive 1423, kdy císař Zikmund Lucemburský vydal ochranný glejt pro „waynodu Ciganorum“ (vejvodu Cikánů) Ladislava. Ať už byl tento Ladislav kdokoli, těšil se od Zikmunda mnohým privilegiím, mimo jiné právu řešit problémy ve své družině bez zásahu vnějších orgánů.