Trumpova implicitní výhrůžka intervencí americké armády ve Venezuele představuje obrovské riziko, jenž by mohlo mít zcela opačný katastrofický účinek. Veřejnou a agresivní podporou opozice a jejích pokusů Madura sesadit postavil Trump před současného venezuelského prezidenta velmi osobní existenční výzvu.

Pokud Maduro ve snaze potlačit odpůrce zareaguje tak jako v minulosti, tedy použitím násilí nebo zatčením amerických diplomatů, kteří ignorovali jeho nařízení opustit zemi, mohl by Trump čelit skličující volbě mezi okamžitou eskalací v podobě vyslání amerických ozbrojených sil a ponižujícím ústupem.

Zdá se zřejmé, že lídr opozice Juan Guaidó má podporu mnoha, ne-li přímo většiny Venezuelanů. Méně evidentní zatím je, zda jej coby samozvaného alternativního prezidenta podpoří armádní špičky a klíčové vojenské jednotky. Ve světle předchozích amerických intervencí v zemích Latinské Ameriky mají Madurovy řeči o puči ze strany „cizí říše“ určitou váhu.

Komplikací je zde navíc silná podpora současného režimu ze strany Ruska a Číny. Moskva pokus o převrat odsoudila. Peking navštívil Maduro minulý podzim a tamní představitelé mu nabídli finanční výpomoc.

Pokud armáda zůstane Madurovi zvětšiny loajální, Trump a jeho jestřábí poradce pro národní bezpečnost John Bolton, který se velkou měrou zasadil o změnu režimu v Caracasu, neuspějí s prvním základním požadavkem pro úspěšný puč: zajistit, aby ti se zbraněmi byli na jejich straně.