„Ústecký kraj je krajem rozmanitostí a kontrastů, v němž filmař najde jedinečné krajinné scenerie takřka pro jakýkoli filmový příběh,“ píše se na stránkách Filmové kanceláře Ústeckého kraje, která do Ústí nad Labem filmaře přivedla.

A chce, aby se vraceli, a nejen oni: „Našemu kraji to bude zpětně přinášet jak ekonomický efekt, tak i možnost prostřednictvím filmů a televizních pořadů podpořit propagaci našeho kraje jako atraktivní turistické destinace. Vnímáme pozitivní přínosy audiovizuální produkce pro region a chceme je aktivněji využít!“

Pozitivní přínos nové řady Rapla spočívá zhruba ve vzkazu, aby se slušný člověk městu na Labi pokud možno vyhnul. A když už sem musí, ať si dá velký pozor. Na peněženku, případně na vlastní život. Lepší propagaci si těžce zkoušený region nemohl přát.

Sázka na atraktivní filmové lokace ve spojení s majorem Kunešem přitom už dvakrát vyšla.

Cirkus Bukowsky odehrál detektivní zápletku v atraktivních lokalitách děčínského industriálu — třeba v křešické loděnici nebo v přístavu v Loubí. Sklidil za to nadšené reakce jak u místních patriotů, tak u veřejnosti, která krásu přístavního města nezná.

Spin-off Bukowského, kdy tvůrci postavili kolem majora Kuneše sólo seriál Rapl, napoprvé vyšel taky. Dobře hrál Jáchymov a pláně Krušných hor, pro neznalé tvůrci objevili temně kouzelný areál bývalého cínového dolu Sauersack poblíž Přebuzi.

Temné příběhy Nestora Bukowského a majora Kuneše se v Děčíně i v Krušných horách odehrávají v kulisách, které neruší. Stojí samy o sobě. Krátce řečeno by diváka zaujaly i v případě, že by se v nich potuloval dejme tomu v úvodu zmíněný Martin Tomsa.

Proč se to v Ústí nepovedlo? Lépe řečeno, proč se to nepovedlo tak, aby si divák řekl: To je nádhera, tam se chci podívat? Jednoduchá odpověď: město je vykresleno jako vyloučená lokalita, a to ještě s jevy, které jsou proti skutečnosti hodně nadnesené nebo úplně vytržené z kontextu.

„Das ist echt gold. 24 Karat,“ láká ve třetím pokračování Rapla romská rodina soudního patologa Knechta na podvod s kočičím zlatem. Patolog samozřejmě naletí.

Situace má reálný základ a patří k Ústí asi jako k Teplicím, Kralupům nad Vltavou nebo kterémukoli městu v České republice poblíž dálnic, kde zhruba od roku 2011 operují gangy rumunských Romů v obstarožních mercedesech. Předstírají nouzi a okrádají ochotné kolemjedoucí pomocí smyšlených historek, v nichž hraje hlavní roli falešné zlato.

O něco později se pak Kuneš vydává vyšetřovat za romskou rodinou přímo do jejího zimoviště kdesi v polích, do nefalšovaného slumu mezi stany a karavany. Upřímně — Ústí nad Labem má řadu problémů a velká část z nich tak či tak souvisí s vyloučenými lokalitami, ale žije se zde přece jen o řád civilizovaněji.

Kdo chce vidět ghetto?

Jistě, jde o příklad, který je licencován filmovou fikcí. Jen je v příkrém rozporu s tím, co zdejší politici a jimi řízená filmová agentura zamýšleli.

Natáčení Rapla bylo po celý loňský rok hitem sebeprezentace těch, kdo se prý o přivedení filmařů do města zasloužili. A jako takové sehrálo i jistou roli v předvolební kampani.

Na stránkách ústeckého magistrátu vyšel pochvalný článek třeba 24. září. Filmaři si libují, jak jim představitelé města vyšli vstříc, město zase slibuje, jaké krásné zdejší lokality lidé v seriálu uvidí. „Natáčelo se na řadě významných míst, jako je výletní zámeček Větruše, Mariánský most, Střekov, nemocnice, Tovární ulice, obchodní centrum, v ulicích města a na jezeře Milada. Točilo se i na netradičních místech, například v ústecké lanovce, trolejbuse.“

Člověk by řekl, že Rapl dvojka bude plná product placementu, kde město pod hradem Střekovem bude hlavním artiklem. Ale omyl. Hlavní postavou je ghetto, drogy, náckové a mafie spojená s politikou. Čili přesně ten obraz severu Čech, který lidé ze zdejší filmové kanceláře nejspíš neměli na mysli.

Je určitou ironií, že stejné vedení města podle stejného stereotypu rozhodlo, že se má město stát jedním velkým ghettem. Tedy vyhlásit bezdoplatkovou zónu nikoli jen v problémových lokalitách, ale v celém městě. Zdůvodnění se opírá o velice podezřelý posudek sociálky, který tvrdí, že ohrožení alkoholem a drogami, záškoláctvím, návyky nepracovat — které se navíc dědí z rodičů na děti — a dalšími sociálně-patologickými jevy už se z vyloučených lokalit vylilo do celého města.

Podobně jako se diváci, kteří Ústí znají, podivují u Rapla, se onomu návrhu diví lidé, kteří v Ústí nad Labem žijí své běžné životy. Ještě o něco víc jsou pak roztrpčeni majitelé nemovitostí, kterým nařízení znehodnotí jejich byty a domy. Upírají své naděje k Ústavnímu soudu, který bude o plošných bezdoplatkových zónách snad brzy rozhodovat.

Ústí nad Labem chtělo být vidět jako neprávem opomíjená nádhera. Nepovedlo se, je to promarněná příležitost. Čím hůř, tím hůř. A nejen v hlavách politiků, kteří dál ničí město kvůli krátkodechým populistickým nápadům.